Před sestrami smekám, jejich služby bych nedal, říká hasič pomáhající nemocnici

Nejvíce hasičů se do pomoci zdravotnickým zařízením zapojilo právě v Karlovarském kraji, a to celkem 104 příslušníků.

„Do nemocnice v Karlových Varech jsme nastoupili ve dvou skupinách. Kolegové bez zdravotnického vzdělání jsou k ruce sestrám přímo na covidových jednotkách, já s dalším kolegou jsme vystudovaní záchranáři, tak pomáháme na emergency, tedy urgentním příjmu,“ popisuje Jiří Markusek, který velí četě na centrální karlovarské stanici.

Hasiči už od loňského jara plní rozličné úkoly spojené s epidemií koronaviru. Krom své obvyklé činnosti na jaře například měřili teplotu pendlerům na uzavřených hranicích, prováděli dezinfekce objektů.

Stavěli také odběrová místa, na podzim pak ještě posílili řady mobilních odběrových týmů a pomáhají v nemocnicích.

Několikrát za měsíc, když to nemocnice potřebuje, vymění Jiří Markusek hasičskou uniformu za zdravotnickou a slouží denní nebo noční dvanáctihodinové směny. Na urgentním příjmu spolu se zdravotními sestrami přebírá akutní případy, které přivážejí ambulance. Zdravotníci u pacienta provedou základní vyšetření jako odběry krve, monitoraci základních životních funkcí a po rozhodnutí lékaře mu aplikují odpovídající medikaci, než je rozhodnuto o jeho dalším umístění v nemocnici.

„Ani za normální situace bez koronaviru se na emergency nezastavíte, protože přijíždí jedna sanitka za druhou. K tomu přibyl covid a ochranné pomůcky, takže personál tam jede skutečně nadoraz,“ říká hasič.

„Já před zdravotními sestrami smekám. Služby, které ony zvládají, my bychom takhle v kuse nedali. Sám jsem byl po noční službě na příjmu dva dny vyřízený,“ přiznává Markusek.

Když záchranka přiveze covid pozitivního člověka, pro zdravotníky to znamená, že se musí co nejvíc chránit, tedy krom respirátoru navléct i kompletní ochranný oblek a spolu s pozitivním pacientem se přesunout na malý izolovaný sál, kde jsou nakažení pacienti oddělení od ostatních.

„Přivážejí nám pacienty často v těžkém stavu, zejména to jsou senioři, a jejich plíce jsou covidem zasažené tak, že fungují třeba ze čtvrtiny. V tu chvíli si řeknete, že to vážně není chřipečka, a nechcete, aby se někdo starší z rodiny nakazil,“ vypráví hasič zážitky ze služby v nemocnici.

Hasiči na urgentním příjmu v ochranném obleku u takových případů stráví v ochranném obleku zpravidla hodinu až hodinu a půl. Ti na covidových jednotkách v nich však musí být celou směnu. „S tím jako hasiči nemáme problém, jsme na to zvyklí. Přistupujeme k tomu jako k práci s nebezpečnou látkou,“ říká Markusek.

Velitel hasičů si kvůli epidemii vyzkoušel práci na nemocničním oddělení po dvaceti letech od studia. „My, co máme nějaké odborné vzdělání, jsme si to připomněli a bylo to pro nás i zpestření. Ale kluci na covidovém oddělení bez dosavadních zkušeností ze zdravotnictví byli zpočátku vyjukaní. Nicméně za chvíli se tu práci naučili a personál si je chválí,“ líčí.

Někteří z jeho kolegů si prý po zkušenostech z nemocnice upravili názor na závažnost epidemie. „Někdo třeba o covidu pochyboval v tom smyslu, že je to zveličovaný problém. Poté, co viděli pacienty v těžkém stavu, včetně jejich zdrcených rodin, a když denně vozili nebožtíky do márnice, tak změnili přístup a teď mluví jinak,“ říká Markusek.

Hasiči z Karlových Varů se podle velitele Markuska k plnění mimořádného úkolu ve zdravotnických zařízeních na podzim přihlásili dobrovolně. „A teď už se nabídli i další, kteří z toho předtím třeba měli trochu obavy. Chtějí klukům pomoct, aby se tam protočili a nebylo to tak náročné,“ dodává hasič.

Nejtěžší období prý karlovarští hasiči zažili loni v listopadu a prosinci, kdy vrcholila druhá vlna nákazy. A to nejen ti, kteří pomáhali v nemocnicích a dalších zařízeních. Na stanici totiž tehdy museli ubrat jednu ze tří směn, aby jednotka byla neustále schopná plnit své primární úkoly – hašení požárů, vyprošťování lidí z havarovaných aut či různé technické zásahy.