Článek
Ministr zdravotnictví Roman Prymula (za ANO) během posledních týdnů v rámci zhoršující se epidemiologické situace učinil hned několik prohlášení, v nichž vždy postupně zpřísnil dosavadní opatření, a to přesto, že pokaždé tvrdil, že už žádné další zpřísnění nebude. Jak moc tato forma komunikace ovlivňuje psychiku lidí?
Každý člověk potřebuje mít elementární jistoty, základní přehled, jak svět okolo něj funguje. Trochu by se to dalo přirovnat k náhlé ztrátě orientace. Když se ztratíme v lese nebo v cizím městě, není to pro většinu z nás nic příjemného.
Propadáme panice, jsme zoufalí a mnohdy přestáváme racionálně myslet a pak děláme kroky, které celou situaci mohou spíše zhoršit. A když se ztrácíme znovu a znovu, i když už to několikrát vypadalo, že už jsme našli cestu ven, tak začínáme být apatičtí nebo naopak rozzlobení a také agresivní vůči sobě nebo okolí. Často pak cítíme bezmoc, což je velmi blízko k nemoci.
Obchody chceme udržet otevřené, říkal Prymula v úterý. Ve středu je zavřel
Nebylo by z pohledu psychiky a její schopnosti vyrovnávat se s problémy lepší, kdyby došlo raději hned k tvrdému lockdownu?
Na jednu stranu je lockdown možná nějaká jistota, prostě je všechno „vypnuté”. Ale nemyslím si, že by to bylo v současné době z pohledu psychiky lidí lepší. Ani u lockdownu nevíme, jak dlouho bude doopravdy trvat, a především jde ještě o větší zásah do běžného biorytmu člověka a do pocitů svobody a nějaké normálnosti.
Jak pohlížíte na strašení slovy o mrazácích s mrtvými nebo o mrtvých na ulici, kterého se někteří odborníci, ale i politici dopouštějí?
Strach nás vede k vyhnutí se nebezpečí nebo k útěku. Když to není možné, tak se často strach změní v agresi. Takže možná jsme strašeni, abychom se snažili vyhnout nebezpečí, ale dle mého, to není důstojný způsob komunikace, a navíc důsledky mohou být zcela opačné.
Babiš v projevu: Nechci dopustit miliony nakažených a tisíce mrtvých
A to právě v této době, kterou by se dalo označit za krizovou. Na Modré lince, kde pracujeme s krizí, můžeme jednoznačně potvrdit, že lidem, kteří se nacházejí v těžkých situacích, by nepomohlo, kdybychom jim například říkali: „Pokud se nevzpamatujete, tak dopadnete špatně.” To by naopak propadli ještě větší panice a přestali by důvěřovat nám i sami sobě, že se z té situace dostanou.
Vždy nejvíce pomáhají postupné a odůvodněné kroky, vysvětlení a nastínění alternativ. Pak člověk může převzít za sebe zodpovědnost, nemusí být v opozici a prát se se strachem a bezmocí.
Do práce, do obchodu nebo do přírody. Kdo kam může?
S čím se podle vašich zkušeností lidé v současné době nejhůře vyrovnávají? A jaká věková kategorie toto období nejhůře snáší?
Shrnula bych to pod slovo nejistota, s tou se lidé nejhůře vyrovnávají, protože nejistota způsobuje ty největší emoce - strach, smutek i hněv.
A neodvažuji si říct, jaká věková kategorie. Myslím, že to není o věku, ale o možnostech jednotlivého člověka se s danou situací vyrovnávat. Záleží na aktuálním psychickém a fyzickém zdraví, sociálním i ekonomickém zázemí, ale i na schopnostech hledat alternativy a vidět možnosti.
Je nutné mít konkrétní krizový plán vedený zkušenými krizovými experty... Nezastrašovat, nevyhrožovat, nerozdělovat, ale oceňovat a ukazovat, co funguje.
Co byste doporučila vládě, co by měla zlepšit v komunikaci s lidmi, aby nepanikařili a začali se řídit jejími opatřeními, pokud to tedy vůbec ještě jde?
Nedávno jsem četla článek s panem Jaroslavem Salivarem (odborník na krizový management, šéf Centra bezpečnostních studií na CEVRO Institutu - pozn. red.), tam byla doporučení zcela jasná a my je ze své praxe můžeme jen potvrdit. Je nutné mít konkrétní krizový plán vedený zkušenými krizovými experty, kde budou jasné kroky, které budou dodržovány, žádné nakročení a pak úkrok stranou nebo otočka.
A také změnit způsob komunikace. Nezastrašovat, nevyhrožovat, nerozdělovat, ale oceňovat a ukazovat, co funguje, kde se to zlepšuje a kde je potřeba pomoci.
Být konstruktivní a především vyjadřovat důvěru, že to krok po kroku zvládneme.
Mně samotné pomáhá uvědomit si, že záleží jen na mně, jak dobře zahraji, a jak si i užiji svou životní roli.
Lékaři: Pandemie koronaviru znásobila deprese i počet pokusů o sebevraždu
Co byste poradila lidem, aby pokud možno co nejlépe zvládali tuto šílenou dobu?
Mít svoje cíle a jít za nimi. Věnovat se tomu, co člověka baví, živí a naplňuje. Dělat věci, které mu dávají smysl. Podle toho pak strukturovat den a zaměřovat se na konkrétní radosti a vnímat svoje drobné úspěchy a potěšení.
Mně samotné pomáhá uvědomit si, že záleží jen na mně, jak dobře zahraji, a jak si i užiji svou životní roli. To, co se děje kolem mne, jsou vlastně jen kulisy.
V každém případě však mohou přijít chvíle, kdy člověku dojde síla, nápady či chuť. Nebo kdy kulisy se kácí jedna za druhou a vytváří překážky a nástrahy. To je pak dobré nezůstávat sám, ale svěřit se, vyventilovat emoce, probrat s někým možnosti a cesty.
Pro tyto chvíle existuje i Modrá linka, krizová linka důvěry. Je jednodušší zavolat nebo napsat, než být na trápení sám.
