Lidé mají z vakcíny na covid strach. Je to pochopitelné, upozornil Daily Telegraph

V lednu 1976 se na severovýchodě Spojených států začala šířit prasečí chřipka vyvolaná virem A/H1N1. Protože byl virus, který zabil jednoho nakaženého, příbuzný kmeni španělské chřipky, americký prezident Gerald Ford se rozhodl spustit program celonárodního očkování. Doufal, že takto vyhraje volby.

Farmaceutické firmy začaly urychleně vyvíjet vakcínu. Když Anthony Morris z Úřadu pro potraviny a léky v červenci 1976 varoval, že vakcína nemusí být bezpečná, byl odvolán pro porušení subordinace a s očkováním se začalo v září. U očkovaných se objevilo nezvykle vysoké procento ochrnutí způsobeného Guillain-Barréovým syndromem. Postiženo bylo několik set lidí.

Vakcína sice může poskytnout dobrou ochranu, ovšem musí být prověřená, což se v případě očkovací láky z roku 1976 nestalo. I kvůli této aféře musí být očkovací látky před schválením široce a dlouhodobě testovány.

„Nastavená úroveň bezpečnosti pro vakcíny je vyšší než pro léky, protože léky dáváte lidem, kteří už jsou nemocní, zatímco vakcínu zdravým lidem,“ uvedl lékař Mike Turner, který stojí v čele výzkumu charity Wellcome Trust, jež sponzoruje výzkum a vývoj vakcín.

Podle něj u vyvíjených vakcín proti koronaviru zatím riziko nehrozí. Jednotlivé fáze klinických testů se sice překrývají, ale další vždy začne až poté, co se ukáže, že je látka bezpečná. Jediné, co tak hrozí, je, že se zavčas nezjistí, že látka není účinná. Riziko to ovšem představuje pro výrobce, kteří mohou prodělat více peněz.

Jenomže ani třetí fáze klinických zkoušek, která je hlavně zaměřena na účinnost očkovací látky, kdy se podává několika desítkám tisíc lidí v oblastech, kde mohou s nemocí přijít do styku, nemusí odhalit všechny případy vedlejších účinků. Americký mikrobiolog Maurice Hillman, který se podílel na vývoji více než čtyřiceti očkovacích látek, uvedl, že klidní můžeme být až poté, co se bez problémů podají tři miliony dávek. I vzácné vedlejší účinky mohou být vážné. A nejde jen o vakcínu proti prasečí chřipce z roku 1976.

V letech 2009 až 2010 dostalo asi šest milionů Britů očkovací látku proti prasečí chřipce Pandemrix. Ukázalo se že už jednoho z 55 000 očkovaných vyvolává narkolepsii, kdy člověk náhle upadá do spánku. Trpí jí stovka očkovaných.

Rizika je ale vždy potřeba porovnávat s přínosy, uvedl odborník na infekční choroby a exper na statistiku epidemií na univerzitě Johnse Hopkinse profesor Naor Bar-Zeev.

Klasickým případem je očkování proti rotavirovému průjmu RotaShield. Tato vakcína se dostala na americký trh na konci devadesátých let, jenomže se ukázalo, že u malého počtu očkovaných vyvolává život ohrožující obstrukci střev. Byla proto stažena z prodeje. Jenomže náhrada se objevila až za deset let, dodal Bar-Zeev. „Mezitím kvůli tomu mnoho stovek tisíc dětí zemřelo na (rotavirové) průjmy, čemuž by se dalo vyhnout, kdyby byla tato tzv. špatná vakcína k dispozici,“ upozornil.

Jak zdůraznil, „navzdory fenomenálnímu příspěvku pro zdraví, všechny vakcíny mají nějaká rizika a najít správnou rovnováhu je společenské, etické a politické rozhodnutí, které závisí na místních okolnostech“.

„Svět už nevěří vakcínám a my nemůžeme vyjít ven s vakcínou pro celý svět, jestliže bude způsobovat poškození. Dokonce i když poškození budou velmi omezená a výhody, jak se předpokládá, budou výrazně převažovat nad riziky, musí být stále jasné, jaká tato rizika jsou, a lidé musí zcela přesně vědět, co dostávají, a sami rozumět tomu, jaký je poměr prospěchu k riziku,“ tvrdí Bar-Zeev.

Už nyní se přitom objevují lži o vyvíjených vakcínách proti koronaviru. „Jednou z nich je, že byla vakcína testována na dětech v Africe a ty všechny umřely,“ uvedla ředitelka očkovacího střediska na Londýnské škole hygieny a tropické medicíny Beate Kampmannová s tím, že se proti takovým výmyslům a dezinformacím špatně bojuje.

Profesor Bar-Zeev uvedl, že masové očkování dospělých přináší nové výzvy, protože se očkují lidé, kteří plošně už očkováni nejsou, tedy zdraví dospělí. Chybí i systém jejich monitorování po očkování.

Ještě složitější je pak situace v rozvojových a chudých zemích, kde omezený zdravotní systém neumožňuje provádět sběr dat o vedlejších účincích. Než však budou k dispozici data z vyspělých zemí, mohlo by být očkováno mnoho lidí.

Hlavní otázkou je ale to, zda vakcína vůbec bude poskytovat nějakou ochranu, neuspěje ani mnoho z vakcín, které se dostanou do třetí fáze klinických testů. Rizikem je, že přítomnost protilátek může u některých lidí zhoršit nákazu, to se už ukázalo při testech vyvíjených vakcín proti SARS a MERS na zvířatech. Zatím není k dispozici ani vakcína proti Respiračnímu syncytiálnímu viru (RSV), ta byla před 51 lety stažena a dosud se žádná náhradní nevyvinula.

Opakovaně se ozývaly hlasy, že se ani žádnou vakcínu nemusí podařit vyvinout.

Otázkou také je, jak dlouho bude vakcína účinkovat. Pokud by zajišťovala ochranu jen na pár měsíců, bylo by trochu absurdní spouštět každých pár měsíců očkovací kampaň, uvedla Kampmannová

Experti varovali i před přehnaným očekáváním. „To je maraton a ne sprint,“ mírní očekávání Bar-Zeev.