Imunolog Drbal: Netestováním očkovaných vláda vědomě šíří infekci covidu

Mýlí se v zásadním předpokladu. Říká, že zde existuje skupina očkovaných a ti jsou bezinfekční pro ostatní a sami chránění, a pak zde jsou neočkovaní, a ti nemají nic z toho.

Jenže vakcíny proti respiračním chorobám obecně nebrání přenosu nákazy a u covidu to vláda musí vědět už od jara. Vláda má toto dogma, které si dlouhodobě nastavila, toho se drží a není schopná se přizpůsobit.

Dnes jsem zaznamenal, že chce v nemocnicích testovat pouze neočkovaný personál. To už je vědomé šíření infekce. Nemocnice jsou dlouhodobě významným zdrojem nákaz, a proto musí být pečlivě kontrolované.

My musíme rozlišovat mezi lidmi, kteří jsou imunní, a mezi těmi, kteří imunní nejsou – to se běžně u infekčních chorob testuje a umíme to i u covidu.

Jednoznačně. To bylo ale známo už od začátku, ještě než se začalo očkovat. Dnes se ale kolem vakcinace vytváří mýty. Není to jen u nás, tohle dogma se prosazuje všude na světě a dělá víc škody než užitku.

Vakcíny nebyly testované na populaci, která už nemoc prodělala. Nyní lidé zmatkují, že musí mít třetí a čtvrtou dávku, to postrádá elementární logiku. Infekce covidu primárně cílí na horní cesty dýchací.

Když se s ní budeme setkávat opakovaně, a to budeme, vlna nákazy se bude sem a tam zvedat. Někdo bohužel dostane vysokou nálož, a ten na to třeba zemře. My máme zbytečně vysoká nadúmrtí, nepoměrně mrtvých vůči infikovaným. A není to kvůli nízké proočkovanosti, ale spíš kvůli nedostatečné zdravotní péči. A to zejména u praktických lékařů.

Nepochybně. Praktici nemají návody a když, tak se velmi liší. Jsou v tom do jisté míry nevinně. Nepředepisují základní léky – nehradí jim to pojišťovna, nemají doporučení.

To jsou většinou léky na ředění krve, naprosto běžné pro jiné diagnózy, kortikosteroidy, kterými musíme tlumit imunitní odpověď. Ale klíčové je s každým pacientem mluvit, vědět, jak je na tom. Kortikoidy používají kožní lékaři na většinu diagnóz a u nás slyšíme, že s tím praktici neumí zacházet.

Naposledy jsem to slyšel od zástupce České lékařské komory. ČLK tyto věci ignoruje takovým způsobem, že nechápu, jak je to vůbec možné v lékařské komunitě tolerovat.

Přitom praktici své pacienty znají nejlíp. Musí s nimi komunikovat a nasadit standardní léčbu. Potom mohou přijít na řadu preventivní nástroje, a to nejen vakcína, ale například i doplňky stravy. Například vitamín D, který podpoří imunitní reakci, ale pak ji silně tlumí. Vitamínu D máme hluboký deficit, přitom vidíme nejvyšší korelaci úmrtí na covid právě s jeho nedostatkem v populaci.

Očkování musí být vždy indikované a má to dělat praktický lékař, který svého pacienta zná nejlépe. Vakcína podaná do svalu jen poskytuje imunitnímu systému informaci, proti čemu má reagovat systémově a nastavit si na to paměť.

Není to tak, že si můžete napíchat kolik dávek chcete, a ještě kombinovat různé vakcíny, to je potřeba regulovat. Většina lidí se nechala naočkovat, aby měla pokoj. Viz moje dcera, která sportuje, nemoc prodělala a měla protilátky, ale protože podstoupila už asi osmdesát testů, tak si zašla na Hlavní nádraží a dala si jednodávkovou vakcínu.

Jenže nás by mělo především zajímat, jak ochránit těžce nemocné. A zde platí, že jediný faktor, co ovlivní úmrtí, je kvalita lékařské péče, včetně té preventivní – tedy indikované vakcíny. Ukazuje se to i na číslech zemřelých, která se liší země od země, kraj od kraje, někdy i nemocnice od nemocnice, přičemž virus je úplně stejný a populace v podstatě též.

Samozřejmě. Většina zdravých lidí to bez problému zvládne, ale v každém případě je musí očkovat praktik, který zná jejich dlouhodobý stav. U nemoci, kde smrtnost odhadujeme na 0,1-0,4 procenta, musíme pečlivě zvážit rizika a benefity.

Je to úplně jinde, než kdybychom se bavili o nemoci s třicetiprocentní smrtností. Musíte vyhodnotit, jak moc chránit populaci a co naopak obětovat. Vakcíny budou mít vždy nějaké oběti, žádná není stoprocentně bezpečná.

Evropský parlament dal už Evropské komisi příkaz zřídit fond pro odškodňování obětí očkování na covid. V EU je podezření na zhruba pět tisíc úmrtí po očkování. Jsou to nízká čísla, ale my musíme benefit očkování vždy vyvážit tím, jaké riziko to přinese jedinci.

Epidemiology by měla zajímat jen záchrana lidských životů, nic jiného. Tento virus napadá především tu část populace, která se už reprodukovala. Proto považuju za zásadní morální selhání vědecké komunity, která chce naslepo očkovat celou mladou populaci před reprodukcí, přičemž vůbec netušíme, co to může z dlouhodobého hlediska udělat.

Já to nevím, ale dnes nikdo nemůže říct, že je to vyloučené. Nerozumím tomu, že Česká vakcinologická společnost může v tuto chvíli říct, že covidové vakcíny jsou stoprocentně bezpečné. To je na rezignaci jejího vedení.

Virus se bude vracet v sezonních cyklech stále méně a méně tak, jak se s ním každý z nás bude setkávat, ať už je, nebo není očkovaný. Očkování jistě pomohlo, ale přirozená reinfekce naši imunitu trvale posílí.

Virus politika skutečně nezajímá a mezi vládními opatřeními a ústupem viru není většinou žádná, nebo jen velmi malá korelace. Když se podíváte na průběh vln nákazy, tak kopírují jedna druhou. Opatření je nutná nasadit hned na začátku vlny.

Většina zemí to ale dělá tak, že to nejdřív nechá být a pak nasadí lockdowny na vrcholu pandemické vlny. Čísla začnou padat dolů a vlády z toho pak usoudí, že to funguje. Naopak jsme viděli v Británii příklad rozvolnění v polovině července a od té doby se čísla již nezvedla (čísla v Británii se na podzim zvedla, ale nedosáhla takové úrovně jako na jaře - pozn. red.).