Hořejší: Zahlcení nemocnic jako na jaře nehrozí

Díval jsem se na to hodně optimisticky a musím přiznat, že jsem se mýlil.

Čísla vypadala dobře. Můj odhad byl, že populace je víc chráněná, než ve skutečnosti je. Předpokládal jsem, že víceméně 90 procent populace je chráněno tím, že nemoc prodělalo nebo jsou očkovaní.

Očkovaných není tolik, kolik by mělo být, a myslel jsem si, že se to dohnalo tím, že hodně lidí covid prodělalo, což bylo založeno na odhadu. Možná bylo trochu podceněno i to, že dobrá čísla se zakládala na tom, že během prázdnin se lidé tolik nestýkali, nebyli v pracovních kolektivech a děti nechodily do škol.

Pořád platí, že ačkoliv počty nákaz jsou vysoké a asi ještě o dost porostou, tak samotná pozitivita není to nejdůležitější. Příznivé je, že počet těžkých případů hospitalizací a úmrtí je ve srovnání s předchozími vlnami zhruba pětkrát až desetkrát nižší na počet celkových případů.

Většina lidí je opravdu před těžkým průběhem chráněná. Určitě to nebude tak, že by se opakovala poslední vlna, kdy v nejhorších dnech umíralo denně 250 lidí. Dneska to bude možná desetkrát míň, pořád je to ale docela hodně. Jsme teď v situaci, kdy epidemie má charakter trochu horší chřipkové epidemie.

Jsem si jist, že zahlcení nemocnic v takové míře, jako to bylo v předcházejících vlnách, už nehrozí. Kdyby to bylo tak, že by zátěž narostla na 20 nebo 30 procent celkové kapacity JIP, tak by to byl problém. Ubralo by jim to část kapacity a méně urgentní případy by se odkládaly.

Vývoj je hlavně důsledkem toho, že tu tolik lidí není očkovaných. U nás se to bere tak, že každý má svaté právo nechat se očkovat, ale když onemocní, tak má zase právo být léčen. Stejně tak je tu svaté právo na šíření internetových blbostí. To je pak těžké.

To ukazuje, že očkování nepřináší stoprocentní ochranu. Už při prvních výsledcích klinických studií mnozí jásali, že má účinnost 90 procent. U starších lidí je účinnost nižší, řekněme osmdesátiprocentní. To platilo, když tu nebyla delta varianta, která účinnost ještě zhoršuje.

Musíme přijmout, že u nějakých deseti, možná dvaceti procent lidí, zvlášť v rizikových skupinách, nezaručuje očkování odolnost proti vážnému průběhu nebo úmrtí. Pořád je ale báječné, když je to osmdesátiprocentní ochrana místo nuly, když žádné očkování nebylo.

Může to být část problému. Je to logické, když vidíme, že i očkovaní lidé mohou být infikováni a nákazu šířit. Zdravotnická rozhodnutí přicházejí s určitým zpožděním a v úvahu se bere i psychologický efekt. Pokud budou mít očkovaní lidé výhody, tak se spíš nechají očkovat. Beru to jako kompromis mezi tvrdou realitou a pragmatismem, například když budou očkovaní lidé odměněni tím, že nebudou otravováni testováním. Je to politická otázka.

Začali jsme rozhovor mým optimismem. Stejně se na to zřejmě dívali i oni. Ještě přede dvěma týdny to opravdu vypadalo, že k ničemu hroznému nedojde. Čísla se držela na nízké úrovni a nebylo třeba lidi otravovat dalšími omezeními. To, jaká je přijatelná hladina vážných případů nebo zaplnění kapacit nemocnic, navíc nikde definováno není. Je to politické rozhodnutí.

Když je chřipková epidemie, bývá situace velice podobná a také se nedělají žádná velká opatření. Toleruje se, že nás epidemie postihla a zase přejde. Můžeme na to pohlížet různými způsoby. Buď si říct, že je to přijatelné, nebo že je to už moc, situace se zhoršuje a za měsíc můžeme být ve velmi špatné situaci, která se bude hůř brzdit.

Já bych se klonil k tomu, aby se maximálně zesílila kampaň za očkování a aby se našly způsoby, jak lidi k očkování přimět. Měla by se najít cesta, jak docílit povinného očkování v co nejširším měřítku. Zejména u profesních skupin, které přicházejí do styku s větším počtem lidí. Například americký prezident Joe Biden vyhlásil, že federální zaměstnanci se musejí nechat očkovat, jinak mohou přijít o práci.

Orientoval bych se na to, aby se naočkovalo zhruba 300 tisíc rizikových osob, které ještě očkovány nejsou. Víc by se mělo také kontrolovat dodržování protiepidemických opatření: jestli lidé nosí roušky a respirátory.