Havlíček přiznal, že znevýhodňuje maloobchod, tvrdí senátor Wagenknecht

Už několik týdnů volám po tom, aby vláda zavedla pravidla, jimiž omezí pohyb zákazníků na prodejnách, a pak nebude nutné nechávat některé prodejny zavřené. Vláda to sice minulou středu udělala, ale stále neumožnila některým provozům otevřít. To byla poslední kapka, kdy jsme si jako senátoři řekli, že tomu nechceme nadále nechávat volný průběh.

To je pouze demagogie. Dochází tím pouze ke koncentraci všech lidí do velkých hypermarketů a menší provozovny, které dovedou velice dobře kontrolovat pohyb lidí, musí být zavřené. Navíc teze o větší mobilitě nemá pan ministr podložené žádnými daty a dopady.

Na přelomu září a října vláda sama prezentovala, že místa, kde nejvíce dochází k přenosu nákazy, jsou pracoviště a domácnosti. Nikde se přitom nezmiňovala o prodejnách a provozovnách. Pokud chce vláda nějaká opatření udělat, musí být podle mě proporční, respektive měla by předložit test proporcionality, který potvrdí, že je opatření logické. V jakémkoliv rozhodnutí státního orgánu musí být vždy jasné zdůvodnění, proč to děláte.

Lidé dnes nemohou rozumět tomu, proč si mohou jít nakoupit do velkého supermarketu, ale do malého krámku nikoli. Nemá to žádnou logiku s výjimkou toho, že je v hypermarketu menší šance, že se nakazíte, i když tam bude dvě stě lidí proti třem v malé obchodě. Ale to je skutečně demagogie.

Stížnost se ale nenapíše přes noc. Začali jsme na tom pracovat na konci předminulého týdne a dělalo na tom sedm právníků. Stížnost obsahuje podrobnou argumentaci o porušení hned několika ústavních práv v čele s těmi na ochranu podnikání a majetku. Původně jsme čekali, že budou opatření zrušena po 14 dnech, jak vláda avizovala, ale následně se to pouze dále prodlužovalo, a tak to v nějakou chvíli už přijít muselo.

A pokud jde o blížící se rozvolnění, vláda často něco řekne, ale pak to udělá jinak. Nedá se jí věřit. Avšak i kdyby k tomu došlo, tak považujeme za důležité, aby se Ústavní soud vyjádřil, aby se to nemohlo stát znovu, pokud by nastal třeba po Novém roce další problém.

Ano. Několik dní předtím jsme měli pana Havlíčka na plénu, kde jsme probírali opatření z první vlny i způsob, jakým byla implementována. Zároveň jsme mluvili také o tomto diskriminačním opatření. Sám přiznal, že vědí, že je to diskriminace, ale tak to zkrátka je a podnikatelé to musí vydržet. Myslím, že to sehrálo i pro přítomné senátory rozhodující roli při jejich rozhodování. Tady už nejde jenom o mě, ale o 63 senátorů, kteří stížnost podepsali, což je více než ústavní většina. Pan Havlíček na stenoprotokol vlastně přiznal, že znevýhodňuje menší podnikatele ve prospěch hypermarketů, což je podle mě neskutečné.

Předem jsem avizoval, že pokud s tím něco neudělají, tak to budu řešit. Ale nekonzultoval jsem to následně s panem ministrem, je to rozhodnutí senátu. Každopádně myslím, že moc dobře věděl, jaký máme názor a co je ve hře. Podpisy jsme následně sbírali na plénu, které proběhlo minulý čtvrtek, pohybovalo se tam zhruba 66 senátorů. Takže to není 63 vůči 81 senátorům. Nepodepsali to jen přítomní členové vládního senátorského klubu.

To neříkám, ale zatím čekáme na rozhodnutí Ústavního soudu, pokud ho vůbec vydá. Následně by však mohlo fungovat jako výkladové stanovisko i pro další opatření. Ale nechci předvídat, co v něm bude, uvidíme, s čím soud přijde.

Skutečně si myslím, že tomu lidé nemohou rozumět. Malý obuvník vidí, že jeho tržby devastuje protější hypermarket, i když je také schopný pravidla nastavit i dobrovolně. A namísto toho dostane výjimku prodej zbraní. Tohle má chtít někdo vlastně pochopit?