Generál Bubeník: Je lepší mít polní nemocnici připravenou

V kamenných nemocnicích samozřejmě chystají tzv. reprofilizaci lůžek, tedy omezení neakutní péče, přidání lůžek a využití práce zdravotníků jiných odborností než třeba ARO nebo infekce.

To ředitelé dokážou v řádu desítek hodin. Výstavba polní nemocnice vyžaduje deset dnů, protože se tam musí vybudovat kompletní infrastruktura. Je to o tom, aby tady byla záloha, kdyby nastala situace, když pouhá reprofilizace lůžek nestačí.

Zatím si to nemyslím. I podle vyjádření profesora Černého, šéfa klinické skupiny ke covidu, nedostatek lůžek zatím nehrozí. Ale epidemiologická situace má svou dynamiku a je lepší být připraven a mít záložní zařízení než potom kvapně dělat vyloženě polní nemocnici.

Určitě, pokud bude personálu kvůli nakažení ubývat, tak jen navýšená kapacita lůžek nebude stačit. Ale je třeba nad tím přemýšlet i tak, že v domácím prostředí se nelze o zhoršující pacienty postarat vůbec. A je lepší varianta, kdy lékař a sestra nebudou dohlížet standardně na pět, ale na dvacet nebo i padesát pacientů.

Určitě je nemáme ve skladu ani na kavalci, normálně pracují ve vojenských a fakultních nemocnicích, na záchrance nebo ve vojenských ambulancích. V naprosté krizi, kdy už nebudou nemocnice zvládat akutní pacienty a budou muset uvolňovat lůžka, tak lékaře a sestry ze všech zařízení stáhneme. Podotýkám, že v nemocnicích pracují vojáci jednotlivci nebo malé skupiny, takže to krizové stažení bude mít vliv na chod nemocnice, ale zase ne zásadní.

Polní nemocnice bude zařízení druhé kategorie podle metodiky ministerstva zdravotnictví pro pacienty, kteří nebudou ještě v takovém dobrém stavu, abychom je propustili domů. A je jasné, že pro následnou péči je potřeba méně personálu než při péči akutní. Pro pacienty to bude taková přestupní stanice. Když se zhorší, tak tam budou ventilovaná lůžka. Je to výhodnější, než je dávat do hotelu, kdy se na ně jednou denně přijde podívat lékař.

Několik specialistů tam bude třeba, ale pod jejich vedením mohou pracovat i všeobecní lékaři.

Pětadvacet specialistů, kolem padesáti všeobecných lékařů a 130 zdravotníků.

Nečekám, že když přijmeme 50–100 pacientů, tak hned budeme volat civil o pomoc, zvládneme to sami. Ale připomínám, že aktivace této nemocnice bude, až Praze bude hrozit kolaps péče v nemocnicích z kapacitních důvodů.

Těchonín má více využití. Je to výcvikové středisko pro aktivní zálohu, skládající se z civilních zdravotníků a lékařů. Provádíme tam karanténní vyšetření vojáků před výjezdem do zahraničních misí a po něm.

Jsou tam laboratoře, kde testujeme rekonvalescentní plazmu. A také je tam infekční oddělení s 28 lůžky, z toho osm s ventilátorem. Ale zabezpečení celého prostoru je velmi složité, jen otvírání dveří kvůli přetlaku trvá desítky sekund. Toto oddělení je určeno jen pro nejtěžší případy typu ebola, antrax a další krvácivé horečky, které nelze hospitalizovat jinde.

A covid není typem infekce, který by vyžadoval aktivaci Těchonína. Navíc pro provoz potřebujete až 200 lidí, což pro obsluhu 28 lůžek je dost velký hazard s personálem. Stejným počtem zajistíme péči v Letňanech až pro 500 lidí. Samozřejmě využíváme těchonínský personál v jiných nemocnicích.

Může za to volnost v opatřeních v létě, všichni jsme byli ukolébáni, že se virus vytrácí. Přirovnávali jsme to k chřipce, ale tento virus se chová jinak. Také je v tom určitá nevole a ignorance nařízení a doporučení.

Lockdown, který by omezil ekonomiku země, nemohu jako lékař komentovat. Přijde mi to ale jako krajní řešení. Osobně se přikláním k myšlence osobního lockdownu a respektu. Kromě dodržování tří tradičních R – roušky, mytí rukou a rozestupy – bych přidal ještě tři další R – rozumný přístup, racionální myšlení a respekt vůči nařízením.