Auta výrazně zdražují. Jak ušetřit?

Zeptali jsme se na to Martina Pajera, ředitele společnosti Cebia, která provozuje profesionální systém na oceňování vozidel a prověřuje historii ojetých aut.

Musel by si udělat průzkum trhu. To znamená srovnat aspoň desítky inzerátů podobných aut a z toho odvodit tržní cenu. Problémem je, že to zabere spoustu času a hodně lidí si vybere auto, zakoukají se do něj a ochota prověřovat si ho výrazně klesá. Další možností je nechat si auto ocenit například naším profesionálním systémem CebiCat GT, který využívá k ocenění aut i řada pojišťoven a také třeba soudní znalci. Pro běžného klienta je ocenění k dispozici v rámci systému AUTOTRACER, který slouží k prověření historie vozidel. Takže si prověří historii auta a k tomu zjistí, jaká je jeho aktuální tržní cena. Během pár minut ví vše. AUTOTRACER je totiž k dispozici nepřetržitě online na www.cebia.cz.

Náš systém srovnává nabídkové a realizované ceny na velkých inzertních portálech. Kromě značky, modelu a stáří zohledňujeme motorizaci, počet najetých kilometrů, výbavu a další parametry.

Někdy docela dost. Například nedávno jsme narazili na dvě prakticky srovnatelné zánovní Octavie, 1,5 TSI, zhruba ročního stáří. Jedna stála 750 000 Kč, druhá 1 150 000 Kč. Dražší nebyla ve sportovním vybavení, které by cenu přirozeně navýšilo. Prostě byla jen dražší.

Pokud se mě ptáte, zda by se lidé měli autům, která se prodávají za nízkou cenu, vyhýbat, odpovím vám, že podle mne neměli. Nízká cena může znamenat, že auto bylo havarované či nějak poškozené. Nebo má oproti srovnatelným autům najeto hodně kilometrů. V každém případě je dobré, že se klient se o důvodu nízké ceny v takovém případě zpravidla dozví. Otázkou také je, co je to nízká cena. Řada aut je naopak nepřiměřeně drahá. Pomáhá tomu vysoká poptávka a malá nabídka, i když v posledních týdnech začala ta poptávka klesat. Hlavním důvodem, proč jsou ale auta nepřiměřeně drahá, je zatajování jejich skutečného stavu.

Největším problémem není, že si koupíte pěkné auto v perfektním stavu, byť jeho cena je vyšší. V tom až takový problém nevidím. Ale problémem podle mne je, když si koupíte auto, jehož reálný stav vlastně neznáte. Předražené auto není jen takové, které má „jen“ uměle navýšenou cenu, ale také takové, u něhož se cena může zdát přiměřená v případě, že je auto v takovém stavu, jaký deklaruje prodejce. Jenomže velice často to tak není. To, že se zákazník dozví o poškození či havárii, je často jako příběh ze science-fiction.

Na velkých českých inzertních portálech se prodává jen 0,64 % aut jako havarovaná a toto číslo je dlouhodobě prakticky neměnné. Průměrné stáří aut roste. V prvním kvartálu narostlo meziročně v průměru o 7 měsíců. Čím starší auta, tím větší podíl z nich bude po poškození či havárii. Letos se významně zvyšuje podíl aut se zahraničním původem, jejichž stáří dosahuje v průměru 11,5 let. Už tvoří 60 % nabídky. Ze zahraničí se k nám často vozí auta po haváriích, protože se na nich dá víc vydělat a v Německu je nikdo nechce. Ale narazit v české inzerci na informaci o poškození či havárii je přitom rarita.

Samozřejmě může nechat auto zkontrolovat v nezávislém servisu. Ale ani tam nemusí odhalit přesný rozsah havárie nebo stočený tachometr, pokud jsou upravena data ve všech systémech v autě. Často je nejlepší zkontrolovat si jeho historii, tedy záznamy od pojišťoven, značkových i neznačkových servisů, výrobců aut a importérů, policie, finančních institucí, inzertních a aukčních portálů a podobně. Samozřejmě by to bylo složité, my však nabízíme všechna taková data pohromadě. Stačí zadat na www.cebia.cz VIN vozu a zdarma se dozvíte, kolik informací a z jakého období máme k dispozici. Poté si můžete za pár stokorun zakoupit detailní informace. Cena za prověření historie je max. 0,22 % průměrné ceny auta.

Zda bylo auto poškozené či havarované a pokud ano, jak a k jak velké finanční škodě došlo s tím, že často lze vidět i fotografie poškozeného vozu po zdokumentování nehody pojišťovnou, dále zda auto nemá stočený tachometr, pro jakou zemi bylo vyrobeno, jaké je jeho skutečné stáří, zda není evidované jako odcizené či zatížené leasingem nebo spotřebitelským úvěrem, zda, jak a za kolik bylo v minulosti inzerováno, jestli nebylo provozované jako taxi, jaká je jeho aktuální tržní cena, jakou má výbavu dle výrobce a k dispozici je také návod na kontrolu originality auta, tedy kontrolu, zda se nejedná o nelegálně předělané auto.

Stočený tachometr má zhruba každé třetí prodávané ojeté auto. Někdy opakovaně, nebo dokonce na hodnoty zánovních aut. Setkali jsme se například s Octavií, která byla stočená o 300 000 km na 15 000 km. Obvykle se ale stáčí na hodnotu přiměřenou věku vozidla. Například šestileté auto ze 150 000 km na 60 000 km, takové auto je totiž pro lidi lákavé. Stočení tachometru navyšuje cenu vozu v průměru o 55 000 Kč, podobnou částku pak stojí nečekané opravy a údržba spojené s vyšším km nájezdem.

Ano, určitě ano. Je to dáno tím, že kvalitní ojetiny si nyní lidé déle nechávají. Zánovních aut je oproti dřívějšku poskrovnu a pokles ve výrobě nových vozů je také výrazný. Není moc za co vyměňovat, navíc ceny jdou nahoru. To je důvodem, proč mizí české ojetiny z trhu. Dovezená auta si lidé kupují v průměru o čtyři roky starší než česká, a proto je také dříve vyměňují za novější.

Nemyslím, spíš dál nahoru. Roste inflace, a i kdyby měl být pokles poptávky dlouhodobější, prodejci si budou chtít ušlé marže vynahradit.