Článek
Je poměrně zbytečné rozebírat každé jméno z těch, kteří už jsou v aféře namočeni, denní zpravodajství chrlí nová jména a souvislosti neustále. Stačí rámcově a telegraficky načrtnout, že už je zasažena i TOP 09 a okolí europoslance Jiřího Pospíšila. Ten je už druhým členem europarlamentu, po Stanislavu Polčákovi za STAN, kdo se zapletl výběrem poradců. Piráti se podle svých slov cítí zrazení, premiér Petr Fiala se snaží udržet vládu před začínajícím předsednictvím pohromadě a opozice se snaží vytěžit maximum.
Vládní koalice se brání, že opozice má přece také máslo na hlavě, zkoumá se, kdo se s kým kdy potkal, a je to oprávněné. Je zřejmé, že propletenec vzájemných vtahů založených na službách a protislužbách je jako pavučina, přičemž vedení vládních stran STAN a TOP 09 se snaží tvářit se, že rozhodně o nepravostech jednotlivých členů, jejich poradců a shromažďovačů financí nevědělo.
Zatím se drží ODS, která si po zásahu policie na premiérem Nečasem vedeném úřadu vlády prošla bolestnou očistou. KDU-ČSL se také drží, byť uškodit jí může jiná věc, a to oddálení zvýšení minimální mzdy minimálně na podzim. Parlamentní opoziční strany ANO a SPD dělají vše proto, aby se oheň živil, ale ne tak moc, aby snad musely k vládě a řešily předsednictví a všudypřítomné zdražování a další potíže. Dobře tomu, kdo je v dnešní době v opozici.
Celou aféru doprovází dvojí vývoj. Část veřejnosti s místy až škodolibým uspokojením sleduje, jak ti, kteří se stavěli jako noví, politicky čistí, s lepší politickou kulturou a demokratičností, scházejí na úbytě. Stoupenci stávající vlády procházejí nezbytnou deziluzí a snaží se uklidnit šidítkem, že se přece kauza zveličuje a zase tolik se toho nestalo. Jenže se stalo mnohé a výhled není vůbec dobrý.
Je naprosto zbytečné teď hájit nehajitelné na straně jedné, případně na straně druhé nasazovat na ty, kteří se stavěli jako morálně správní a prokázali se v duchu citátu Černomyrdina: „Chtěli jsme to udělat co nejlépe, a dopadlo to jako vždycky“.
Důležité je uvědomění, že zase došlo k neustále se opakujícímu jevu. Sladkými řečmi se slibovala lepší politická kultura, z níž zbylo jen odstupování z funkcí a vystupování ze stran coby znouzectnost. Běžný občan, který vidí, že je možné být soudně nesvéprávný a pumpovat veřejné rozpočty, se musí jen divit.
Diví se oprávněně. V pozadí už ale jistě číhá další spasitel, který nám slíbí, že on je čistý, vždy byl a zase bude. Vyzvedne třeba minulé zásluhy v boji s korupcí nebo příslušnost k nějakým ozbrojeným složkám nebo fakt, že se ho ještě aféra netýkala. Mnohdy i proto, že neustále přicházející spasitelé ještě neměli příležitost být u lizu. Měli bychom tedy být všichni opatrní před už nyní se rýsujícími rádoby politiky, kteří hezky zpívají, když voliče do klece lapají.
U příštích voleb bychom si měli vzpomenout na základ demokracie a politické práce. Je jím důsledný program pro zahraniční i domácí politiku, dostatek odborného zázemí a tradice. Mnoho slušných lidí se muselo zklamat ve svých hrdinech, kteří tak hezky mluvili o hodnotách, příslušnosti k Západu, poctivosti, novém, lepším začátku. Mnoho slušných lidí, kterým byl takový soubor Mirků Dušínů podezřelý, by místo vítězoslavného volání mělo zkusit předávat zdroje svého kritického myšlení dále.
Byla by škoda, kdyby kvůli zklamání lidé na politiku rezignovali, případně se svěřili do rukou dalšího prodavače deště. Vzpomeňme na slova biblická, jak falešné proroky rozpoznat. Naději budeme mít, když i přes ten hnůj slušní a poctiví lidé se vlastní prací pokusí naši politickou realitu zlepšit.