Pohledem Thomase Kulidakise: Lipavského floskulí se nenajíme, mír také nepřinesou

Když odmyslíme závoj citátů a odkazy na Abrahama Lincolna, který žil v jiném dějinném období, zbude několik klíčových myšlenek. Tou první je, že si vláda své stávající počínání obhájí, protože neblábolí, nýbrž koná. Její konání ovšem v konečném důsledku hodnotí občané. Podle průzkumu agentury STEM/MARK si už na 70 procent lidí myslí, že jim vláda s inflací dostatečně nepomáhá.

Všeobecné zdražování je tak rozsáhlé, že aniž by člověk byl příznivec PR hesel Andreje Babiše, snadno dojde k závěru, že dobře už bylo a dříve bylo lépe. Konání vlády odráží také fakt, že onen dobře myšlený příspěvek 5000 Kč na dítě z pera ministra práce a sociálních věcí Jurečky ještě není a provází ho chaos, zatímco polotovar sociálního tarifu na energie se pořád dopéká.

Obecně se očekává, že k ohlášenému červencovému zdražení ČEZ o 70 až 80 procent se přidají další poskytovatelé energií. V tomto ohledu se příspěvek na bydlení, i při stanoveném poměru 30 procent mimo Prahu a 35 procent v Praze v poměru ke mzdě, projeví podle stávající úpravy až na podzim. Rozhoduje totiž předešlé čtvrtletí.

Pan ministr se s faktem, že se žije ekonomicky mnohým stále hůře, a to jsem uvedl jen pár příkladů, nemluvil jsem o cenách potravin, vyrovnává oslím můstkem. Za prvé, může za to ruský prezident Putin, a za druhé, může za to Putin a nesmíme podle Lipavského zapomínat na chyby vlády minulé, Babišovy. Zde je jasný protimluv, který přitom přiznává, že inflace a zdražování začaly už předtím. Následně tedy alespoň přichází přiznání, že lépe nebude, a naděje, že to společně zvládneme. A kdy? Nabízí se otázka.

Společně je relativní pojem, protože vlky z lesa žene hlad, lidi do ulic ekonomické potíže. Čím více se napíná struna trpělivosti občanů, tím je větší riziko nestability. K výbuchu veřejné nespokojenosti pak nejsou zapotřebí temné kejkle dezinformací, o nichž pán české diplomacie mluví. Své by o tom mohli říci aparátčíci před rokem 1989, kteří mimo jiné nedokázali naplnit řádně ledničky, a tak se jim ucho džbánu utrhlo.

Další stěžejní teze se samozřejmě týká Ukrajiny, Ruska, války. Ministr Lipavský nepřekvapuje, kontury jeho přesvědčení o prohře Ruska a ideové cvičení naší vděčnosti za nynější boj vlády o svobodu nejen nás, ale dokonce i celé Evropy, mluví za vše. Chtělo by se říci, že zatím jaksi k míru, který si každý zdravě uvažující člověk musí přát, sankce nepřispěly. Přesvědčení pana ministra o naší spáse americkým zkapalněným plynem vzalo za své ve světle správného rozhodnutí premiéra Petra Fialy vyjednat pro Česko výjimku z embarga na dovoz ruské ropy a čerstvé informace po summitu EU, že embargo na plyn neprojde.

Rusko mimochodem vydělává měsíčně víc než dvakrát více proti loňsku právě na jejím exportu a zatím se změna nerýsuje. K míru zatím nepřispěly ani dodávky zbraní, ani vylučování sportovců, umělců. Pan ministr s Ruskem jednat nechce, a slibuje konečné vítězství navzdory Rusku, Číně a místním blábolistům. To jsou všichni, kteří s ním nesdílejí přesvědčení o jediné zjevené pravdě a domnívají se, že nejcennější na demokracii je svobodná debata, vedená v rámci argumentů a slušnosti.

Do ní patří i prozkoumání možnosti, zda by se přece jen neměla dostat ke slovu diplomacie. Ministr Lipavský si to nemyslí, protože podle něj sedět s Ruskem u stolu a jednat s ním je kontakt s lidojedem. Evidentně si to ale nemyslí představitelé zemí, které mají mnoho co říci co do své moci i vlivu. Například Francie, Izrael, Turecko, Itálie, komunikační linky udržuje i Německo. Dokonce i USA se bojí přílišné eskalace, přímé války NATO s Ruskem, poslední etuda jsou tanečky nejen kolem salvových raketometů.

Smýšlení ministra Lipavského stojí za zamyšlení, protože ať už si text psal sám, nebo ne, nezbývá než doufat, že ideologické brýle jiní členové vlády dokážou odložit a pokusí se pragmaticky a hned řešit všechny problémy, kterých je požehnaně. O těch růžových brýlích, které si podle Lipavského vláda nemíní nasadit, se raději nebavme, protože řada občanů může v mysli pátrat, jak vlastně vypadají. Poslední otázka je, jak vlastně může Lipavský autoritativně mluvit za vládu, kterou vede premiér za ODS.

Lipavského floskulí se nenajíme, mír také nepřinesou. Pomůže nám rozpuštění výnosů ČEZ mezi lidi, zastropování cen energií, základních potravin, dotažení návrhů ministrů jiných stran a obecní výstavba bytů. Tlak na průzkum diplomatického řešení války a mezinárodní nedobré situace dá důvod k naději života v míru.