Článek
Začněme ale tzv. pandemákem. Premiér Petr Fiala prohlásil, že „pandemický zákon potřebujeme od 1. března pro občany“. Vládní politici a úředníci v čele s protikoronavirovým vrchním válečníkem, ministrem zdravotnictví Válkem nám pak vysvětlili, že důvody jsou především testování a hlídání v domovech seniorů či covidové certifikáty kvůli cestování do zahraničí. Má jít o nástroj do budoucna. Podle něj také není možné už platnou pandemickou legislativu upravit a případně vyhovět námitkám senátorů.
Přehledně: Důvody, proč vláda tlačí pandemický zákon
Je to argumentace platná, ovšem snadno vyvratitelná. Domovy seniorů snad dokáží sledovat situaci a do databáze údaje posílat i jinak, nevybudovaly se přece s covidem, a navíc i podle Válka jde o první dva týdny v březnu. Certifikáty do zahraničí si lehce dokážeme vytisknout tak jako doposud, přičemž ani nevíme, zda je budeme potřebovat.
Budoucnost sice neznáme, ale na základě zkušenosti dvou let víme, že od jara do podzimu je klid o to větší, oč je v druhé polovině roku menší. Jenže pandemák má skončit s listopadem, kdy by nejspíš teprve mohl znovu k něčemu být. Co se týká úpravy legislativy, začlenit návrhy senátorů by bylo záhodno už jen proto, aby se vyhnula vláda opakování minulosti.
Válek řekl, že stávající „pandemický zákon vedl k tomu, že byla vydávána opatření v rozporu se zákonem“. Je tedy opravdu uklidňující, že podle senátorů je nová úprava „legislativní zmetek“. Jak se říká, co se škádlívá, rádo se mívá, takže je super, že se vláda žene případně do stavu zmetkovitého, který vyčítala vládě Babišově, než se role prohodily.
„Legislativní zmetek.“ Senátoři odmítli pandemický zákon
Surrealistické samozřejmě je, že v Evropě se rozvolňuje, či se rozvolnění plánuje, a to nejen u našich sousedů Rakušanů a Slováků, ale také jinde, třeba v Nizozemsku nebo Švýcarsku. U nás se také rozvolňuje, v březnu má být rozvolněno, a přitom řešíme pandemický zákon platný pro očekávané období klidu. Kdyby ale tohle bylo všechno, můžeme být ještě spokojení.
Problém je, že vládní koalice, zoufale nechtíc ani nouzový stav, ani formálně stav běžný nepandemický, si svým odhodláním protlačit zákon se všemi rysy zbytečnosti naběhla sama a ochromila Poslaneckou sněmovnu. Obstrukce SPD Tomia Okamury se totiž daly čekat podobně jako v případě korespondenčního hlasování.
Zatímco není jisté, jestli skutečně naše země, tedy my občané, potřebuje pandemický zákon, jisté je, že jsou potřeba jiné věci. Například státní rozpočet. Místo aby se ale udělala schůze zvlášť k rozpočtu a pandemický zákon se dal třeba na další týden, vyřadily koaliční strany Poslaneckou sněmovnu z provozu tím, že daly Okamurovi šanci ji obstrukcemi blokovat. A přece jen hlupák by se nechytil příležitosti, protože hloupý, kdo příležitost dává, hloupější, kdo ji nebere.
Podobně minule kvůli korespondenční volbě nedošlo na zákon stavební, který také potřebujeme. Nedořešených pomníčků se ve Sněmovně hromadí více. Navíc jsme se dočkali úvah o změně jednacího řádu, ale jen opatrných, jak říkal šéf poslaneckého klubu KDU-ČSL Marek Výborný. Musí se citlivě, to dá rozum, protože dnešní většina může být příště opozice a obstruovat tak, jako to dělala v minulém volebním období.
Zatímco tedy u nejednoho občana si vláda vysloužila vděk, že nás zbavila věčných karantén, povinného testování a většiny restrikcí, tentokrát šlápla vedle. Nejdříve měla dávat důležité věci v čele s rozpočtem a zbytek si nechat na potom, protože zatím opravdu Sněmovna za čtvrt roku od jmenování vlády mnoho neudělala.
Na všem se ale dá najít pozitivum. Voliči kritičtí k množství práce odváděné poslanci mohou být spokojení, protože politici si opravdu mákli. Bohužel, kvalitní produkt z dlouhé práce nevzešel. Voliči, kteří soucítí, si mohou říkat: chudáci lidi, nocovali tam, spousta řečí, objevných myšlenek poskrovnu. A samotní poslanci možná zároveň s voliči cynickými teď zvažují, zdali je dobře, že se jim splnilo, co si přáli, protože místo pár zasedání v měsíci za dobré peníze teď v práci nocují.
Pro všechny by bylo lepší, aby příště vládní koalice dávala přednostně věci důležité a zbytné nechávala na později. Když je zařadí jako první bod, už nic neudělá. A důsledná práce vlády i zákonodárců je to, co skutečně potřebujeme, hašteřit se mohou všichni ve zbylém čase.