Pohledem Thomase Kulidakise: Bruselská bublina versus česká realita inflace a drahých energií

V textu jsme se dočetli, že v podstatě se paní europoslankyně čílí, že nejásala nad embargem na ruské suroviny sama, ale byli tam také jiní, které jsem nejmenoval, k činu se ovšem přiznala. Hájí se souhlasem z principu, nesouhlasí se mnou, který podpořil premiéra Fialu v rozhodnutí vyjednat pro naši zemi výjimku, neboť premiér jí také není po chuti.

Jenže já nehájil jen premiéra Fialu, ale také souhlas celé politické scény, takže by si paní europoslankyně měla promluvit také s Andrejem Babišem, jelikož na kandidátce ANO byla zvolená. Europoslanci za vládní strany, na které paní europoslankyně ukázala, že „oni taky“, nechť si to vyříkají se svým stranickým vedením. A všichni dohromady s českými voliči, kteří jim dopřáli výsad pěkného a výnosného pašaliku.

Samozřejmě, hájit okamžité embargo na ropu a případně plyn z Ruska z principu není nic proti ničemu. Pro řešení naší situace to ale je stejně platné, jako je mrtvému platný zimník. U nás je realita taková, že čím dál více seniorů je v exekuci. Inflace je tak vysoká, že jet na benzinku nebo zajít do obchodu je na objednání se k psychologovi. České firmy si stěžují, že nemají dost informací a že by je odstavení plynu z Ruska mohlo položit. V pražské Troji máme stanové městečko a ministr vnitra Rakušan uvažuje, jak dostat uprchlíky a migranty z Prahy.

Peníze jsou tak drahé, že na vlastní bydlení mohou ti, kteří buď nemají řádně tučné konto, nebo nekradou, zapomenout. Bydlení ale skoro není ani nájemní, a to, které je, je pořádně mastné. Zemědělci zdražují nejrychleji od roku 1992. Vláda se kroutí ve svých ideových základech, když přichází se stále plošnějšími opatřeními, které se snaží lakovat coby adresné. Poslední je návrh ministra průmyslu a obchodu Síkely, který chce speciální levný tarif, akorát ještě nevíme, jak přesně bude fungovat. Nezapomněl totiž šéf resortu na doušku, že bude možná jen do určité spotřeby, možná vypadnou lidé s vyššími příjmy, přitom ale střední třída tam bude, atp. Prostě a jednoduše, situace je nedobrá. Takhle my si tady žijeme. Vzpomínám na jednoho českého europoslance, který mi říkal, že v Praze je něco špatně, protože má sice europoslanecký plat, ale skoro mu nestačí, protože si dovolil chtít hypotéku. A to bylo ještě před válkou. Problémy začaly už před ní.

Zde je možné hledat odpověď, proč jsem měl možnost pochválit premiéra za přístup dbající na české zájmy, protože my prostě výjimku z případného embarga potřebujeme. Ano, kritika, že ze začátku horoval pro co nejpřísnější sankce, je na místě, ale nakonec řekl pravdu, která byla a je zřejmá. A říci ji, to chce odvahu. Pískat tento spor ale nemíním, protože jsem to měl vždy padni komu padni a hodlám v tom pokračovat. Co je ale nesporné, že europoslanci přicházejí s různými nápady, výzvami, předsevzetími, prostě planými řečmi, které jsou často v intencích dobrého nápadu s příšerným, až nemožným provedením.

Jejich výzva k vstupu Ukrajiny do EU narazila na realitu, takže odpovědní nabrali zpátečku. Popěvky o okamžitém konci ruských surovin vzaly za své tváří v tvář ekonomické a energetické realitě, obzvláště Německa a východních členů Unie. Europarlament si to ale může dovolit. V našem případě platí, že je od českých, moravských a slezských luhů a hájů daleko, ovšem politici doma, ti se odpovídají každý den, protože jinak by se mohli se zlou potázat. Tudíž se odpovídají reálně, nikoliv jen formálně podle litery zákona.

Konec války na Ukrajině si samozřejmě přeje každý zdravě uvažující člověk. Agrese ruského prezidenta Putina je proti mezinárodnímu právu. S útočnou válkou souhlasit nejde. Ovšem kdyby sankce účinkovaly, nemusel by být na stole šestý balíček. V minulosti rozhodně nepohnuly sankce zeměmi ani v jiných případech, Kubou počínaje, Íránem a Venezuelou konče. Nakonec musela přijít ke slovu diplomacie. Když se ekonomicky zruinujeme, stěží to vládce Kremlu zastaví.

Stávající sankce zatím mír nepřinesly a Rusko má za první čtyři měsíce přebytek na běžném účtu. Je naprosto legitimní debata, jestli více zbraní znamená více míru, jestli je správné, že Kyjev s Moskvou už spolu nejednají, jestli by neměly větší aktivitu projevit v diplomacii USA, jestli vlastním zchudnutím Kremlu ukážeme, zdali jsme spoluviníky válečných zločinů, když bereme ruské suroviny, jak říkal ukrajinský ministr zahraničí Kuleba, a do jaké míry jsme coby Evropané v pozici člověka, který sleduje hádku a rvačku v hospodě a pak ji celou, včetně škod, zaplatí. A komu to vše prospívá. Příklad naší debaty s paní europoslankyní, kterou spolu dokážeme rádi dokončit osobně, by měl být návodem také pro ostatní, že debatovat o podstatě problému se dá, aniž by rovnou někdo musel být ruský, americký, čínský, bruselský nebo třeba jen z říše fantasy troll.