Článek
Během zasedání ministrů zahraničí NATO v prosinci minulého roku potvrdil americký ministr Mike Pompeo rozhodnutí Spojených států amerických vypovědět Smlouvu o likvidaci raket středního a krátkého doletu v Evropě (INF).
Vzhledem k závažnosti tohoto kroku však odložil zahájení šestiměsíční výpovědní lhůty o šedesát dní. Současně nabídl Washington Moskvě možnost smlouvu zachránit, vrátí-li se Rusko k plnému a ověřitelnému plnění smlouvy zničením zakázaných raket. To se nestalo, šedesát dní uběhlo a Američané včera aktivovali šestiměsíční výpovědní lhůtu podle článku XV smlouvy.
Dle něj má smluvní strana suverénní právo „vypovědět tuto smlouvu, pokud usoudí, že mimořádné události, vztahující se k podstatě této smlouvy, ohrožují její výsostné zájmy“. Za ony „mimořádné události“ je možné považovat dlouhodobé porušování smlouvy o likvidaci raket Ruskem.
I během následujících šesti měsíců má Moskva stále ještě možnost vrátit se k jejímu respektování. Při absenci politické vůle a v situaci, kdy ruská armáda již rozmístila několik desítek zakázaných systémů, to však asi není pravděpodobné. Ve své funkci ministra zahraničních věcí dlouhodobě usiluji o posílení bezpečnosti České republiky, které souvisí s posílením bezpečnosti v Evropě i na zdánlivě odlehlých místech jinde ve světě.
Proto bych si přál, aby ke zrušení smlouvy INF nedošlo, Rusko se vrátilo k jejímu naplňování a Spojené státy od smlouvy neodstoupily.
Jediná cesta však v této chvíli vede skrze konkrétní opatření ze strany Ruska, nikoliv přes šíření dezinformací a cílené propagandy, obviňování druhé strany dohody, podkopávání jednoty spojenců NATO a vyvolávání protiamerických a válečných nálad. To vše může situaci jen radikálně zhoršit.
Velice pozitivně hodnotím to, že díky této sovětsko-americké smlouvě z roku 1987 zakazující rozmisťování pozemních raket s doletem od 500 do 5500 km došlo v roce 2001 k likvidaci 4000(!) jaderných hlavic, 1846 sovětských a 846 amerických raket krátkého a středního doletu, k demontážím jejich transportérů, skladů a odpalovacích zařízení.
Nicméně od roku 2004 začali vysocí ruští představitelé prozkoumávat u svých amerických protějšků možnost společného zrušení smlouvy. Současně ji veřejně zpochybňovali. Ministr obrany Ivanov nazval v roce 2007 INF „pozůstatkem studené války“ a svému americkému protějšku Gatesovi nastínil možnost společného ukončení její platnosti.
Ivanov Gatese ujišťoval, že Rusko by poté své rakety krátkého a středního doletu nerozmístilo na západě svého území, ale směrem na jih a východ, tedy proti Íránu, Pákistánu a Číně. Gates to odmítl. Washington nicméně projevil pro ruské obavy pochopení a v OSN podpořil ruský návrh (nakonec neúspěšný) zahrnout mezi smluvní strany INF i další jaderné státy.
V té době výrazně rostlo podezření, že Rusko vyvíjí smlouvou zakázané raketové systémy.
V roce 2013 přerostlo v jistotu. Od této chvíle, tedy ještě za Obamovy administrativy, podnikly USA řadu pokusů přesvědčit Rusko diplomatickou cestou, aby se k dodržování smlouvy vrátilo. Marně.
V současnosti je již bez pochyb zřejmé, že Rusko vyrobilo, otestovalo a rozmisťuje rakety s doletem přes 2000 kilometrů schopné nést konvenční i jadernou hlavici. Moskva to popírá. Současně však odmítá povolit na svém území ověřovací inspekce podle smlouvy INF.
Severoatlantičtí spojenci (byť nejsou smluvními stranami INF) otevřeně podporují americké úsilí od roku 2014. Na posledním summitu (červenec 2018) zdůraznili nejvyšší představitelé NATO, že INF je klíčová pro euroatlantickou bezpečnost, Spojené státy její závazky dodržují, ruské raketové systémy vyvolávají vážné obavy a že Ruská federace nedávno připustila existenci těchto raketových systémů bez toho, aby poskytla nezbytné vysvětlení.
Doposud nejsilnější společné prohlášení jsme přijali na prosincové schůzce ministrů zahraničí NATO.
Na ní jsme konstatovali, že dochází k „závažnému porušování smlouvy“ ze strany Ruska, a proto jsme Moskvu vyzvali, aby přehodnotila svou politiku a vrátila se k dodržování svých mezinárodních závazků. Současně jsme však potvrdili, že dlouhodobě máme zájem o konstruktivní vztahy s Ruskem a že jsme otevřeni politickému dialogu.
Shrnuto a podtrženo: Na pozadí mnohaletého porušování smlouvy INF Ruskem vyčerpaly USA téměř všechny možnosti, jak přesvědčit Moskvu, aby se vrátila k jejímu dodržování. V tom se tento případ liší od ostatních multilaterálních formátů, jež Washington v nedávné době opustil či v současnosti opouští.
Rusko má stále ještě šanci zastavit demontáž INF. V opačném případě přestane jednostranné lpění na smlouvě, kterou druhá strana fakticky pohřbívá, dávat smysl. Washington pak učiní to, co radí dávná moudrost indiánského kmene Dakotů: Když zjistíš, že jedeš na mrtvém koni, sestup z něj.