Článek
Bylo to takové obyčejné starší letadlo, asi směřovalo na blízké letiště. Možná slouží k vyhlídkovým letům. Poměrně pomalu se sunulo nad tím nedělním poklidem, ale mně se udělalo zle. Představil jsem si jiná letadla, nebo spíše bojové drony nad tím naším sídlištěm. A dopadající rakety. Ničení paneláků. Spálenou trávu. Místo parku jámy a zbytky stromů. Všechno černé. A všude mrtvoly. Žen, dětí, mužů, psů.
Kéž by to bylo mojí počínající paranoií. Bohudík pro mě, bohužel pro nás všechny, se staly, tyto obrazy zkázy, součástí našeho života, protože se to děje nedaleko českých hranic. Jenže naše města jsou stále v klidu. Zaplaťpánbůh. Vytváří se zároveň nový životní pocit: žít v míru, když relativně blízko zuří peklo. Na všechno se totiž dá zvyknout. A otupět.
Je to koneckonců psychologicky pochopitelné. Nelze se neustále chvět napětím a strašit se tím, že i naše domy zasáhne zlo. Obroušené smysly však brání v přijetí jedné důležité okolnosti. Nic nesvědčí o tom, že historicky nenormálně dlouhé období míru a snahy po všeobecné spolupráci potrvá dál.
Ať dopadne válka na Ukrajině jakkoli, nová doba se ponese v duchu měření sil vyjádřených počtem a kvalitou zbraní. Rusko nezmizí, na to je příliš velké, a nezmění se, na to je systém, který není závislý na Putinovi, příliš zakořeněný. Západ může dál předstírat, že lze s Ruskem zacházet jako s běžným partnerem. Pak ale stejně zjistí, že z druhé strany stále platí Stalinova otázka, kolik že má papež divizí, a nic dalšího nepřichází v úvahu.
Euroatlantický svět však může dostat rozum a zapracovat na izolaci Ruska. O to spíš bude potom muset zvýšit obranné rozpočty. A také řešit Čínu, což bude další štěpící prvek světa. Nic z toho nebude dlouho, předlouho většině obyvatel západních zemí docházet, protože se budou zabývat klesající životní úrovní a žádat, aby to bylo jako dřív. Ale nebude.
Kéž by se při tom všem podařilo zachovat klid v našich městech a na sídlištích. V každém případě však platí: Ukončete výstup a nástup, doba pohody se zavírá.