Článek
O čem je řeč? Začnu poněkud filozoficky. Lidé nejsou ani nemohou být stejní. Nemíním teď, že jedni jsou zrzaví, jiní blond a část mužů má pleš. Ani to, že jedni jsou bohatší a jiní chudší. Jde o základ. Pro nás ateisty nabízím verzi, že geny a obecně příroda jedněm nadělily víc a druhým méně. V různých dovednostech. Mně teď jde o schopnost chápat, co se děje kolem, a zásadně odmítat moudrost vůdců, kteří jsou prý nad naše chápání. Anebo před takovými vůdci z rozmanitých důvodů ohýbat hřbet.
S přibývajícími lety zjišťujeme, že známe lidi, kteří mají podobný pohled na život jako my, a k těm chceme patřit, chceme se s nimi přátelit, protože je nám s nimi dobře. Jiné skupině je dobře s lidmi z jejich okruhu. Před volbami přicházíme na to, že ta naše a ta jejich skupina hodlá dát hlas radikálně odlišným politikům. Svůj k svému. To je logické, není-liž pravda?
Nové knihy: Ferrerová, Mitrofanov a Sekora
Každý měří politika podle svých hodnot. Když je jedinec zvyklý lhát, řvát, skákat jiným do řeči, do očí tvrdit, že to nebyl on, kdo počural sousedovy růže, i když ho soused přitom nejen viděl, ale dokonce natočil na video, zkrátka když někdo celý život tráví na pomyslné pavlači a je vždy připraven nastoupit do boje za svůj smradlavý kout té pavlače, volí politiky, kteří se chovají jako on, a možná jsou ještě řvavější a s větším gustem pro kecy a lži. Ostatním zbývají jiní zástupci. Takoví, které mohou považovat za nositele jejich krevní skupiny.
Konec filozofie a střih na nedělní debatu na CNN Prima. Lepší pomůcku si lze stěží představit.
První skupinu brilantně zastupoval především Andrej Babiš. Na záda mu dýchal Tomio Okamura. Vzadu dýchavičně šlapali chodník bratři ve vyčpělém triku, Jan Hamáček a Vojtěch Filip. Předseda Přísahy a šéfka Trikolory působili jako náhodně odchycení občané na ulici, když televizi zbyly dva volné mikrofony.
Druhou skupinu reprezentovali Petr Fiala a Vít Rakušan. V hlasování diváků byl Rakušan první a Fiala druhý, Babiš až třetí.
Vida, jak poučná může být televizní debata.