Článek
Měl jsem včera a dnes na Twitteru spor s kultivovaným příznivcem Pirátů, panem J. P. Nakonec mi vytkl, že by to chtělo „i špetku úcty, resp. pochopení místo hysterie k mladým slušným lidem, kteří se chtějí občansky a politicky angažovat“. Nelíbilo se mu moje vnímání volebního autobusu Pirátů zde.
Předseda Pirátů Ivan Bartoš s policejním obuškem, který stírá politiky a paní Nečasovou a je připraven kleknout na každého lumpa z vašeho města, zde ignoruje nudnou, ale podstatnou záležitost. Nikdo z pranýřovaných nebyl pravomocně odsouzen orgány, které jako jediné mají v právním státě nárok na to, aby lidi trestaly.
Námitkou mého oponenta bylo, že jde o nadsázku, ale že Piráti právní stát ctí a že mají program, který jsem nezohlednil. Jenže takový agitační autobus je pro mě výmluvnější než celý program, protože prozrazuje skutečné uvažování, které je zdrojem konání. Ale do programu je opravdu dobré se podívat.
Postrádám tam jedinou zmínku o tom, jak se strana staví ke klíčovému vývoji v EU, zda chce zavést euro a patřit do tvrdého jádra Unie. Kromě dvou vět o tom, že chtějí sjednotit a posílit podíl a vliv evropských zemí uvnitř NATO a že podporují věcnou diskusi o fungování NATO a jeho vojenských operacích, jsem nenašel explicitní vyjádření ke členství ČR v Alianci. Ale třeba je to tím, že je mi už šedesát a že hledám samé nudné záležitosti.
Ze stejného důvodu prosím mladší oponenty, aby nikoli měli pochopení, nýbrž pouze vzali na vědomí, že Piráti mají v programu bod, který ve mně aktivoval nelibé vzpomínky. To je slib: „Zavedeme veřejnou kartu soudce: Se záznamy o jeho osobě a výsledcích, hodnocení jeho práce nejméně jednou za 5 let s možností postihu a odvolání soudce. Pravomoc k tomu bude mít kárný senát, kde by měla být většina ne-soudců.“
Jako ne-soudce a ne-právník se děsím představy, že bych měl jako zástupce lidu (byť pirátského) hodnotit odbornou činnost v oboru, kterému naprosto nerozumím. Zažil jsem veřejná, lidová posuzování a odsuzování. Ve 20. století bylo rozšířeným jevem, že lid zvolil své zástupce, kteří ho následně zastrašili natolik, že už jen zvedal ruce „pro návrh“. Jako zde.
Alexandr Mitrofanov
Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.
Můj oponent se pozastavil nad poznámkou, že mi pirátský postoj připomíná Václava Klause st. Měl jsem na mysli tento čerstvý exprezidentův výrok: „Demokracie je ohrožena už dávno a podstatně více téměř bezbřehou a pomýlenou nezávislostí soudců.“ V tomto bodě je pro mě stár jako mlád, Klaus jako Pirát.