Článek
To se stalo včera večer. Policie ČR to následně popsala takto: „Ani včera nedocházelo ze strany provozovatelů restaurací k zásadnímu porušování opatření. Provozovatelé, kteří veřejně avizovali, že neuzavřou své provozovny po 20. hodině jako vyjádření protestu proti opatřením vlády, tak učinili v řádu jednotek. V rámci celé republiky provedli policisté 4189 kontrol restaurací a barů, z nichž 4173 neporušilo žádná nařízení. V deseti případech bylo porušení nahlášeno správnímu orgánu, uložena byla 1 bloková pokuta a v pěti případech byl prohřešek vyřešen domluvou.“
V reálu to vypadalo takto. Všimněte si klidného a civilního projevu návštěvníků restaurace, kteří přišli podpořit svého hospodského s vědomím, že se vystavují pokutě. Převážil zjevně pocit, že raději pomůžou člověku, kterého znají a kterého považují za nespravedlivě ničeného touto vládou. Aniž by to někdo organizoval, šířil se tento pocit nesprávného a diskriminačního jednání nepříliš schopné vlády napříč republikou.
Ještě jednou: majitelé a provozovatelé restaurací a jejich návštěvníci věděli, že porušují nařízení kabinetu o dřívější uzavírací době. Nepopírali to a byli připraveni na postih. Proč to tedy vůbec udělali? Chybí přirozeně informace o všech podobných případech, ale přinejmenším na ukázkách v reportážích nevidíme žádné chuligány, asociální živly, natož klientelu pomyslné páté cenové skupiny.
Myslím si, že společný pocit vyjádřil pán, který tam říká, že živnostníci mají rodiny a musí je živit a že vláda jim tuto možnost letos fakticky sebrala. Dodám, že tento krok, kdy trpěli malí a střední živnostníci více než jiné skupiny, nikdy pořádně nezdůvodnila. V reportážích chybí politický kontext, ale není možné se mu vyhnout.
Andrej Babiš v roce 2013, ještě než začal řídit stát jako svou firmu, řekl: „Malé a střední podniky – to jsou klišé a kecy. My potřebujeme podporovat velký průmysl, který tu má tradici. Že pomáháte zakládat inovátorské firmy, to je super, ale je to na prd.“
Alexandr Mitrofanov
Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.
Zároveň je prostředí malých a středních živnostníků z definice líhní lidí, kteří ke své existenci potřebují co nejvíce svobody. Cítí se totiž natolik svobodní, že mohou být sprostí na vládní nemehla. A tak se opráší sedmdesát let stará zásada, že na sprosté živnostníky musí být přísnost.