Článek
V mžiku se dočkal odpovědi z řad občanské veřejnosti:
K čemu je vám dojemný proslov, když všichni ostatní vědí, že je vám šumák úplně všechno kromě volebních preferencí? https://t.co/88lnhwe2rh pic.twitter.com/Pn7N8blnUn
— Poslední skaut™ (@Posledniskaut) January 1, 2021
Zvolená řečnická figura ale vybízí ke krátké bilanci, jak to bylo před Babišem, za něho a případně bude po něm. Sám předseda ANO hlásá, že ho zrodily tradiční politické strany. To není přesné. Zrodili ho voliči nespokojení se stranami, které byly k dispozici. Co jsou to za voliče? Nezbývá mi, než abych zkráceně připomněl precizní formulaci Mikuláše Beka:
„Je pravda, že my Češi jsme plebejský národ... Toto naše plebejství však má dvě tváře.
První z nich je plebejství lokajské, které se sklání před vrchnostmi či despociemi, ať již se historicky objevily na západ, či východ od nás. Svoji servilitu vůči silnějším pak lokajství kompenzuje pohrdáním slabšími či odlišnými, ať již to byli v minulosti Židé, nebo dnes uprchlíci a migranti. Toto lokajské plebejství pak s chutí nedodržuje a obchází společenská pravidla či zákony, když se nikdo nedívá nebo je zaručena beztrestnost.
Naše české plebejství ale má i druhou stránku, jíž je plebejství svobodné, které se osvobodilo prací a vzděláním. To ztělesňují životní příběhy osobností, jako byli František Palacký, František Rieger nebo Tomáš Garrigue Masaryk. Plebejství hrdé, sebevědomé, otevřené a také připravené pomoci tomu, kdo pomoc potřebuje.“
Dnes není sebemenší pochybnost, koho zastupuje Babiš a jeho spojenci a kdo se snaží oslovit opačnou část společnosti. Lokajské plebejství, které s chutí nedodržuje a obchází společenská pravidla či zákony, když se nikdo nedívá nebo je zaručena beztrestnost, to je popis, v němž pozná každý, kdo nemá klapky na očích, premiéra a jeho partu.
To je stav za Babiše. Může se letoškem přiblížit stav „po Babišovi“? Může, jenže to nepůjde snadno. Další muž, který celý svůj politický život tyje z lokajských plebejců, sedí na Hradě a bude-li fit, může začít po říjnových sněmovních volbách čachrovat se jmenováním premiéra, i kdyby Babiš neměl šanci sestavit vládu.
Alexandr Mitrofanov
Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.
Ale i kdyby přišel život po Babišovi, záhy by se zjistilo, že také bez Babiše si dokážou zástupci „hrdých a sebevědomých“ plebejců vjet do vlasů. Jsou to jen lidé. Zatím však mají společný cíl: pomocí voličských hlasů zajistit, aby republiku přestala zalévat vlna lží, lokajství a podvodů v malém i velkém.