Článek
V ruské státní televizi ukázali otřesné záběry zničeného Mariupolu. Víme, že je to důsledek dlouhodobé likvidace mírového města, které provádí Putinova armáda. Ruští diváci uviděli autentické záběry. Jenže uslyšeli od moderátorky komentář, který všechno postavil na hlavu. Podle ní město zničili ustupující „ukrajinští nacionalisté“.
Lež. To je za jedna. Naprosté pohrdání lidskými životy. To je druhé. A za třetí: Úplná lhostejnost k tomu, že stát, jehož zájmy v televizi obhajují, je zločineckou organizací, která barbarsky zabíjí a destruuje. Je užitečné vědět, že jde o tři pilíře ruského vztahu k realitě, který se neprojevuje jen v této televizní ukázce, ale je zažraný do mentality jako špína.
Není to přitom nic absurdního či nelogického. Lidský život nebyl na Rusi nikdy hodnotný, pokud nešlo o život vrchnosti. Staroruský zákoník Ruská pravda v roce 1072 stanovil pokutu za zabití neurozeného jedince ve výši 5 hřiven a za zabití koně 2 nebo 3 hřivny. Ani s dalším vývojem se cena života neprivilegovaného člověka nezvyšovala a vůdcové při plnění svých plánů bez váhání fyzicky likvidovali stovky tisíc svých poddaných. Nejznámější jsou v tomto směru Ivan Hrozný, Petr Veliký a Josef Stalin.
Nová etapa ospravedlnění vražd jakkoli velkého množství nevinných lidí nastala v Rusku v poslední třetině 19. století, se vznikem terorismu v tehdejším ruském impériu. Teroristé cílili na cara a vysoké úředníky a vyznávali tezi, že při fyzické likvidaci každého, kdo je podle nich překážkou na cestě nastolení spravedlivého života pro lid, je přípustné vzít do hrobu libovolné množství příslušníků lidu, pro jehož blaho se vražda páše. To pokračovalo do roku 1917, kdy se filozofií nového Ruska stal státní terorismus trvající zhruba sedmdesát let.
Války v Afghánistánu, v Čečně a v Sýrii plus propaganda války ze všech Putinových státních amplionů definitivně vytvořily ve vědomí drtivé většiny Rusů postulát, že válka je správná věc. Axiom, že se mají zabít ti, kteří se nehodí nebo nelíbí, měli jako součást mentality dávno předtím. Stejně jako lež, která se propagovala jako povinnost, jestliže stát rozkáže.
Jedovatý koktejl byl v okamžiku zahájení války na Ukrajině namíchán. Nedivme se, jak chutná. V nejbližších letech se jeho složení nezmění.