Článek
A to jsem zapomněl dodat, že migranti shodili Facebook, abysme se nedozvěděli, jaká je pravda. Šest hodin nás týrali! Manželka na mě celou dobu civěla, oči vytřeštěné, užuž něco chtěla říct, ale zapomněla, jak se to dělá. Chtěla to napsat do messengeru, ale Facebook nikde. A nemyslete si, že jsme na to nepřišli, jak si máme pomoct! Posílali jsme si od čtvrté hodiny bez FB řetězové maily. Pak se život vrátil.
A prý že má pan Babiš vilu na tom jejich Azurovém pobřeží. To je teda terno! Vila! Já bysem začal tím, že nejde o nic mimořádného. Chatu a chalupu u nás má kdekdo. A jestli tam nenalezou migranti, tak je bude mít nadále! Když říkám migranti, tak tím, aby bylo jasno, vy havloidi, nemyslím pana Babiše a pana Okamuru. To jsou naši migranti! Jsme svobodná země! Islám tady nechceme a migranty jakbysmet! Jak řekl pan Okamura: Vidíš migranta, vojáku? Střílej! Protože pan Okamura už je v domečku a my ho máme rádi, je s ním bžunda.
Co jsem to vlastně… jo, vila! Víte vůbec, co taková vila obnáší? Začnu tím, že pan Babiš vždycky říká, že všude chodí. Nejezdí, ale chodí. On je pro ten zdravý způsob života, tak všude chodí pěšky. S paní Monikou. Zavěšený. A teďkonc použijte nástroje moderní doby a spočítejte, kolik kilometrů by musel pokaždé ujít, a ještě s paní Monikou zavěšený, od Průhonic do toho Azurového pobřeží! Vždyť on tam dorazí a už by musel vyrazit zpátky, aby se setkal s paní Schillerovou a jejím pávem!
Dejte mi svatý pokoj s takovou vilou! A ještě tam musí platit zahradníka, který je stejně vrah, jak víme z detektivek. Tuhle jsem četl takovou knížku, jmenovala se Šablatúra kruhu. Fakt jsem rád, že jsem rád a že jsem, kde jsem. V paneláku je mi dobře, lidi tady znám už čtyřicet let, spolu jsme byli v uličním výboru.
Tak se mějte. Jdu s nimi probrat, jak jsme teďkonc světoví díky panu Babišovi. Chudák, tolik starostí má s tou vilou. Obětuje se pro nás!