Článek
Poslanecký klub ODS vyzval svého člena Václava Klause ml., aby klub opustil (zde). Je fakt, že kdyby předseda Petr Fiala pokaždé, když Klaus ml. vypustí do éteru výkřik zraněné srny, říkal, že za ODS mluví pouze šéf, bylo by to komičtější, než už to bylo.
Před jednáním klubu, které vyústilo ve výzvu k odchodu, se Fiala za Klausova nevyčištěná ústa dokonce omluvil na plénu Sněmovny. To možná ani nemusel. Demokracie je přece také zastupování nešťastných a životem frustrovaných obyvatel země. Musí se Klausovi ml. nechat, že se této role zhostil na jedničku. Kdyby mi to technika umožňovala, předchozí větu bych podtrhl souhlasnou vlnovkou. Dobře to dělá.
Jenže je zároveň členem politické strany. Ta se řídí stanovami. Ne, to jí nepřikázal Brusel. Stanovy měly politické strany v Česku i před vstupem země do Evropské unie. ODS má stanovy taky. Upravují mimo jiné povinnosti člena strany. Musí „jednat a vystupovat způsobem, který nepoškozuje dobré jméno strany nebo není v rozporu s hlavními cíli strany“. A také má povinnost „respektovat usnesení a rozhodnutí orgánů strany“.
Klaus ml. v první reakci zavdal důvod ke konspiračním teoriím, že modré řídí temné síly. Splnit svou povinnost odmítl: „Rozhodně neakceptuji výzvu k nějakému odchodu, ať mě případně když tak vyloučí. Pakliže mě vyloučí, tak se obrátím k voličům. ODS je skupina zasloužilých funkcionářů, kteří stranu už jednou dotáhli ze 30 procent na šest a nenáviděli mě od té doby, co jsem tam vkročil.”
Mohl to říci samozřejmě rozhodněji, vzory tu jsou zde. Ale i tak je to jasné. ODS se zakládala v kuchyni u Klausů, rodina tedy má právo první noci. Hrrr na ně!
Dá se očekávat, že voliči, kteří váhali s podporou ODS kvůli Klausovi ml., se teď ke straně přimknou. Jiní ne, protože dobře viděli pozici modrých při hlasování o vydání poslance Miloslava Roznera kvůli jeho výroku o „pseudokoncentráku“ v Letech zde.
Bojovník teď má podle místopředsedy strany Martina Baxy čas si vše promyslet: „Pokud Václav Klaus říká, že je členem ODS, tak jeden z vrcholných orgánů strany ho vyzval k tomu, aby z poslaneckého klubu odešel.“
Ale Zorro třeba svolá voliče. A za sto let si budou historici lámat hlavu, co to bylo za zvláštní kmen v brdských lesích, který pořádal záhadný rituál. Odehrával se v dekoraci kuchyně, řečník, nejstarší kmet kmene, vždy stál vedle koně a četl z papíru: „Čau synku. Vyhrál jsi morálně a lidsky.“
Alexandr Mitrofanov
Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.