Článek
Paní Votánková zároveň popsala jiný postoj: „Koblihy celý den prskaly marmeládu namíchanou z malosti, ubohosti, nenávisti a podlosti. Dobře jim tak, podepíše se to na jejich zdraví – viz zchátralý Děd Vševěd na Hradě.“ Vedle tohoto pochopení, že jde o dvě části populace, které se hodnotově nepotkají, jsou ale přítomny i jiné snahy. Někdo chce stavět mosty.
Každý názor se formuje v konfrontaci s realitou. Člověk, který si je jist, že lze postavit most z pevného břehu do bažin, nedá na argument, že je to ztráta času a sil. Musí to zkusit. Jediné, co mu lze přát, ať ho bažina na druhém břehu nepohltí.
Ale současně je mnoho lidí, které právě realita jejich životů přivedla k vědomí, že jde o utopii. Věnujte, prosím, pozornost výměně názorů zde. Závěrečná poznámka „Je nechme jejich běsům“ je příznačná.
Co však mají dělat na břehu, o kterém je celou dobu řeč? Na Letné zazněla výzva opozičním stranám, aby našly společnou řeč. Jinými slovy, aby se staly alternativou, kterou lze volit. Dnes jsem zaznamenal dva ohlasy od politiků. Jednak se svou reakcí přišel STAN zde. Jednak promluvil předseda poslaneckého klubu TOP 09 Miroslav Kalousek zde.
Kalousek mluvil o třech kandidátkách do voleb jako o jedné z možností. Jsou představitelné formace ODS+KDU, TOP+STAN a pak zvláště Piráti, kteří si myslí, že jsou extrovní. Naděje občanů se ale naplní pouze v případě, že politici budou pracovat mezi lidmi stejně tvrdě jako Andrej Babiš, Václav Klaus ml. či Tomio Okamura.
Rozdíl mezi atmosférou před uplynulým víkendem a po něm je zjevný. Zatímco předtím většinou panovala blbá nálada pramenící z pocitu, že lež a nenávist vítězí v této zemi na celé čáře, aniž by nositelé této emoce museli zrovna vyznávat havlovskou pravdu a lásku, následně si lidé uvědomili, že nejsou sami, kdo by si přáli změnu, a že shromáždění stejně cítících občanů má velkou potenciální moc. Zrodila se – pokolikáté už – nová naděje. Teď bude především na politicích, aby emoce převedli do konstruktivní roviny.
Alexandr Mitrofanov
Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.
Bažiny to nevysuší. Může to však zpevnit druhý břeh natolik, že obyvatelé bažin, kteří slyší na sílu, začnou přemýšlet o přestěhování. I kdyby bylo jenom dočasné.