Článek
Při té příležitosti padla otázka, která zazněla mnohokrát předtím: jak se slučuje prezidentská ambice v demokratickém Česku s někdejším Pavlovým členstvím v KSČ. Současní komunisté z KSČM, bazální komunisté s kdysi narychlo odhozenou legitimací a nedemokraté z jiných stran a mocenských kruhů v poslední době zvedají hlavu a pohled do jejich tváře nečiní demokraticky založeným lidem žádné potěšení. Tato otázka tedy padnout musela.
Pavel nabízí státu a jeho občanům službu. Je to na posouzení občanů. Potřebují muže s těmito zkušenostmi v čele státu? Je někdejší členství v KSČ v tomto případě fatální zátěž?
Každý volič má své znalosti o světě, který nás obklopuje. Mohu tady promluvit pouze za sebe a opřít se o souhrn informací, které jsou k mání a kterým se nebráním.
Světové uspořádání založené na výsledcích druhé světové války končí. Začíná období nejistot. Nejhůře dopadne na malé a středně velké národní státy. Nelze vyloučit, že jim půjde o suverenitu.
Tři pilíře světového uspořádaní – USA, Čína a Rusko – se zrovna nevyvíjejí směrem, který by zajišťoval bezkonfliktní budoucnost pro naše děti a vnuky. Státy jako Česká republika se buď dokážou chytře včlenit do mezinárodních společenství, která jim budou s to garantovat nezávislost, nebo mohou ztratit samostatnost pod tlakem nových chtivých říší.
Můj pevný názor je, že v takové době je hloupé volit do čela státu člověka, který nemá žádné zkušenosti s politikou. Lepší by pak byl adept, který je již zakotven v politice mezinárodní. Ještě lepší by byl uchazeč, který rozumí všem druhům válek, protože v nadcházejících letech se jim svět nevyhne, i když nepůjde o přesuny tanků a dělostřelecké či raketové útoky. Ostatně v hybridní válce jsme už dávno, především s Ruskem. V této logice je bývalý nejvyšší vojenský činitel NATO optimálním kandidátem na Pražský hrad.
A teď k tomu členství v KSČ. Koncem roku 1989 frčela veršovánka: „Včera sen, dnes realita, jde s námi i Mohorita. Není Vasil jako Vasil, každý sklízí, co si zasil.“ V těchto dnech se vydává vyjednávat s Kremlem za Česko jiný předlistopadový člen KSČ a služebník tehdejšího režimu Rudolf Jindrák. Jeho nominaci oznámil Kreml o den dříve než Česká republika. Je představitelné, že by si Moskva vybrala pro tuto roli Petra Pavla?
Alexandr Mitrofanov
Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.
Ani se svěcenou vodou. Tak proto.