Článek
Co nám vzkázal Kubera? „Nemůžeme říkat, co si myslíme, bojíme se, že se brzy budeme bát si to jen myslet.“ No proto. A ten jeho disidentský projev je zde.
Včera to bylo ve dvou případech oživení schémat, která uložila do podvědomí dvou starších nejvyšších ústavních činitelů jejich mladá léta. Kuberovi se zjevně vybavila školení v KSČ, podle nichž byla třeba taková genetika coby jev, který dříve neexistoval, prodejnou děvkou imperialismu. Převedl tehdejší hněv pracujících na dnešní novotu, sociální sítě.
Premiér Andrej Babiš (ANO) to s inspirací mládím vzal důkladněji. Celou novoroční řeč vystavěl jako připomínku obsahu projevů Gustáva Husáka zde. Obzvláště pikantně vyznělo Babišovo přání „hodně lásky a zdraví“. To se tedy smí, kdežto pravda a láska, jak dříve zaznělo ze stejných úst, nech idú do p..e.
Projev předsedy Sněmovny Radka Vondráčka (ANO) si můžete přečíst zde. Ale když to neuděláte, o nic nepřijdete.
Ruku na srdce, nelze chtít po nikom, aby překročil svůj stín. Tři nejvyšší ústavní činitelé, kteří řečnili včera, podali dobrý výkon v rámci svých schopností. Jiné to bylo s vánočním poselstvím prezidenta Miloše Zemana. V jedné části nevybočovalo z nostalgické linie, a dokonce se dá říci, že udalo tón následujících projevů v podání především Andreje Babiše. Míním husákovský přístup ve stylu „země jde vpřed, jsou tu ale jednotlivé nedostatky, které v dalším období pod vedením strany napravíme“.
Ze stejného kadlubu jsou i Zemanovy úvahy o klimatických změnách. Tady následoval pozdního Stalina s jeho bádáním jazykovědy, jíž patrně rozuměl úplně stejně jako Zeman klimatickým problémům.
Zároveň tu byl pokus vrátit někdejšího Zemana proslulého paradoxy. Takže na závěr zaznělo přání: „Chtěl bych vám popřát bolest. Ale víte, jakou bolest? Takovou bolest, o které mluvil Tomáš Masaryk, když řekl: Myšlení bolí.“
Alexandr Mitrofanov
Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.
Máme tedy za sebou novoroční projevy všech čtyř nejvyšších ústavních činitelů. V mé paměti vyvolaly normalizační vtip: „Kto eště nerobil Slováka v Prahe, nech sa prihlási.“ Nevynechal to žádný, kdo si myslí, že funkce z něj udělala něco víc, než na co má. A vypadalo to, že si všichni řečníci před výkonem dali silná analgetika. Aby je to nebolelo.