Článek
Že to nezůstalo bez povšimnutí, dokazuje text v prokremelském Vzgljadu, jehož autor vychvaluje Miloše Zemana a o Koudelkovi píše, že je to člověk CIA zde.
V textu upoutá pozornost tato věta: „V uzavřené části zprávy (jde o výroční zprávu BIS. - pozn. aut.) není uveden ani jeden konkrétní fakt, není jediné sdělení jak o operacích proti Česku, tak o odvetných opatřeních české kontrarozvědky, a není tam vůbec žádný příklad aktivit ruské nebo čínské rozvědky na území České republiky.“ Sakra, jak to, že nějaký ruský novinář cituje z utajené části zprávy BIS? Kdo mu ji poskytl? Kdo asi? Kdo má k tajným zprávám přístup a miluje Kreml?
Andrej Kolesnikov z Carnegie Moscow Center včera Putina popsal jako „člověka, který je silně psychologicky zraněn Sovětským svazem a jeho dějinami i jeho sférami vlivu. Pořád by chtěl naskočit do sféry vlivu SSSR. V jistém smyslu obnovit toto impérium“. To není nic nového. Stejně jako to, že v rozpracovávané české sféře vlivu žijí lidé, kteří by rádi přilnuli k ruskému dubisku, protože se jim nelíbí současné poměry.
Proč ne, když je to jejich svobodné a upřímné přání? Být pod Ruskem je být jako v Rusku. Vylezeš z baráku a kolem jdou opilí a naštvaní policajti, kteří musí plnit plán zadržení. Popadnou tě, hodí do cely. Tam tě zbijí a můžeš být rád, když nedopadneš jako Ivan Všivkov z Kaliningradu, který na policii po zmlácení umřel na 95 procent popálenin na těle. Policie jen řekla, že rukama strhl radiátor a pustil na sebe vařící vodu zde.
Kdyby to přežil, šel by do lágru, kde by musel pracovat jako otrok a podrobovat se dalšímu mučení. Pro zájemce uvádím jeden z velkého množství příkladů tamního pekla zde. Že jsou to pomluvy Putinových nepřátel? Ale kdepak. Putinův generální prokurátor Jurij Čajka veřejně přiznal, že policisté a bachaři mučí lidi v každém druhém regionu RF.
Alexandr Mitrofanov
Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.
Z praxe vím, že určitá část českého obyvatelstva těmto faktům stejně nevěří. Na to lze odpovědět slovy klasiků. Nejhorší srážka v životě je srážka s blbcem. Představte si park, řekněme na Karláku, a na každým stromě jeden blbec! Z toho jsem měl dycky největší strach.