Článek
Jde o to, že komunisté odmítají kývnout na státní rozpočet, pokud Babiš neubere deset miliard Armádě ČR. Je zbytečné mluvit o tom, že KSČM chce co nejvíce oslabit NATO, což je v zájmu Moskvy. V Kremlu sice nesedí Brežněv, ale Vladimir Putin, jenže pokud jde o jejich imperialistické choutky, je to prašť jako uhoď.
Čeští a moravští komunisté určitě chtějí, abychom je vnímali coby svalnaté chlapy a bojovné ženské, kteří zrovna chytili druhý dech, a brzy se bude tančit kozáček všude. Proti tomu stojí vyhlídky KSČM v průzkumech volebních preferencí, kde se pohybují kolem hranice, která by znamenala odchod ze Sněmovny po dalších volbách. Dobře je to vidět v nejčerstvějším průzkumu.
Registrované partnerství s komunisty by podle trendu vývoje volebních preferencí mohli uzavřít sociální demokraté. Také se potácejí nad propadlištěm dějin, mám-li použít formulaci, která patří do této části politického spektra. I když obě strany, které se hlásí k levici, bizarně umožňují vládnutí kapitalistického žraloka Babiše, existuje rozdíl v jejich chování. Zatímco se komunisté tváří bodře a tuží se, sociální demokraté se ucházejí o vavříny nejlegračnějších politických pucfleků. Nejčerstvější epizoda s dalším veletočem kolem jejich účasti v Babišově vládě už ale není ani komická, spíše trapná.
Nejjednodušší by bylo připsat krušné časy levicových partají kvalitě jejich vedení. Jenže ve hře je i možnost, že se prostě přežily a ztratily smysl existence. Nikdo příčetný dnes neuvěří v revoluční světlé zítřky pod vedením komunistické strany. Hrstka přesvědčených nebo vedených setrvačností dlouhého života brzy přirozeně opustí voličské řady.
Ideje jsou fuč, jde o peníze pro lidi, kteří do elektorátu levice svým sociálním postavením patří. Ty peníze jim ale nezaručí komunisté ani sociální demokraté. I když zrovna ČSSD se ze všech sil snaží prodat své návrhy v této oblasti, zázračně sklízí vděk cílové skupiny nikoli Jan Hamáček, ale Andrej Babiš. Proč uctívat kováříčky s třešněmi či oranžovou růží, když je tady kovář s koblihou?
Alexandr Mitrofanov
Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.
Svět se vyvíjí tak, že lidi s nižší kvalifikací nechává na okraji cesty jako sirotky. Demokracie je jim na nic, tíhnou k pevné ruce a silnému vůdci. Teď je jejich modlou Babiš. Kdyby ale po příštích volbách nebyl ve vládě a následně ani v politice, začali by hledat nového ochránce. Demokrat by to byl stěží.