Článek
Nakonec už šlo jen o uvádění na pravou míru. Michailidu řekla Deníku N: „Evidentně jsem se dost nevhodně snažila popsat, jaká je moje vize utopického světa. Tím by byla planetární federace, kde se všichni demokraticky shodnou, že všechny statky jsou společné a všichni dostávají podle svých potřeb k maximalizaci své spokojenosti a k rozšiřování svých vědomostí.“ Dodala hned, že taková společnost je utopická, že sama je odpůrce totality a není dokonce „úplně zastáncem revoluce obecně“.
Trochu zmatek, ale jinak neškodné, dalo by se říct. Vždyť skoro každý mladý člověk nejdříve chce změnit svět, protože se mu zdá nespravedlivý. A on je svět skutečně nespravedlivý. Snahy ho předělat do stavu, kdy „všechny statky jsou společné a všichni dostávají podle svých potřeb k maximalizaci své spokojenosti a k rozšiřování svých vědomostí“ už tady taky byly. Dokonce zabraly skoro celé dvacáté století. Výsledek je znám. Lidé v takovém modelu nežijí, protože nejsou stejní, ani nejsou andělé.
Jakou roli v tom hrál idealismus vykonavatelů – alespoň v první fázi, než je fyzicky zlikvidovali obyčejní zloduši bažící po vládnutí –, ukazuje scéna z legendárního gruzínského filmu Pokání (1984). Mladá komunistická funkcionářka zde přesvědčuje manželku nezákonně zatčeného a pak popraveného muže, že kvůli krásné utopické společnosti je třeba přehlížet nepravosti. Orgasticky u toho zpívá Beethovenovu Ódu na radost.
Nechal bych celou tu epizodu s komunismem, utopií a idealismem být, kdyby se na pirátském fóru také neobjevil názor, že Stalin byl sice monstrum, zato Lenin byl hodný člověk. To je také důsledek nejen nevzdělanosti, ale rovněž idealismu.
Idealismus je lidsky fajn, ale jakmile se jím začne někdo řídit v politice, brzy se ukáže, že své ideje hodlá prosadit stůj co stůj, i kdyby je značná část lidí nechtěla. Na druhou stranu se idealista volič nechá snáze nachytat na líbivé řeči politických cyniků. V době, kdy za našimi hranicemi roste nebezpečí agrese těch úplně největších cyniků v čele Ruska, je užitečné mít v zemi vládu lidí, kteří sice své ideje mají, ale přistupují k jejich prosazování pragmaticky. S vědomím, že utopie je zneužitelná vějička.