Článek
Denně jsme od vlády krmeni slovní produkcí v duchu tohoto hloupého vtipu. V posledních dnech symptomy zesílily. Halucinace na nejvyšší vládní úrovni zaplňují veřejný prostor jako žížaly, které lezou po asfaltu, vyhnané zpod země prudkým deštěm. Měli jsme pochybnou radost zažít blouznění hned dvou zástupců kabinetu. Vlastně čtyř. Premiéra Andreje Babiše a vicepremiéra a dvou ministrů Karlů Havlíčků.
Babiš pěl ódy, jak skvělý je systém na očkovací registraci seniorů 80+, který byl spuštěn minulý pátek. Je tak mimořádně povedený, že kvůli jeho rekordním výkonům zrušil samotný Babiš slíbený termín registrace na očkování pro ostatní občany. Ale úředníka, který je za tento zázrak odpovědný, chce Babiš navrhnout na státní vyznamenání.
Havlíčkové mezi sebou překotně soutěžili, kdo promluví dříve a pronese více slov a kdo je bude prokládat obligátním „éééé“. Když je moderátorka Terezie Tománková požádala, aby se na onen systém pokusili podívat „očima těch starých lidí, kteří chtěli mít ten termín co nejdříve, na to očkování se těší, považují ho za spásu a oni prostě byli ve stresu“, Havlíčkové odtušili: „Samozřejmě ti lidé, kteří jsou starší, jsou z toho nervózní a tak dále, ale to samo o sobě neznamená, že když je někdo nervózní, že ten systém je špatný.“
A když se zeptala, zda by nebyla na místě i lehká omluva těmto starým lidem za problémy, ve kterých byli, tříhlavý úředník se jen ušklíbl: „Ale my bysme se rádi omluvili, kdybysme věděli, že ten systém selhal. Ale ten systém neselhal. Ten systém fungoval.“ Teď si prosím přečtěte, jak to vypadalo ve skutečnosti. Za takovou kvalitu se obvykle vyhazuje. Babiš ale chce dávat státní vyznamenání.
Možná ho napadne vyznamenat také Havlíčky, kteří včera tvrdili, že se do systému nedávala rodná čísla lidí, ale čísla pojištěnců. Z těch se ale dají rodná čísla snadno odvodit. Mohlo by se pro tento účel zřídit nové státní vyznamenání Za zpupnost. Jediná obava je, aby se o něj tři Havlíčkové nepoprali.
Alexandr Mitrofanov
Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.
Kriminologové popsali mezi různými typy zločinců také zloděje vandala, který nejen krade, ale v příbytku okradeného řádí, ničí věci, močí a kálí. Až z našeho veřejného života zmizí halucinující vládní činitelé, zanechají po sobě hromádky lží a kaluže arogance.