Článek
Něco takového již bylo ve světovém umění zachyceno. A Kazatel napsal již dávno: „Co bylo dříve, to zase bude, to, co se dělo, se bude dít. Není nic nového pod sluncem.“
Proč se tedy spousty lidí ve veřejném prostoru doslova vztekají nad denně se opakujícími obrázky poddaných, kteří přicházejí k posvátné bedně, uctivě poslouchají moudra, která se z bedny linou a která mají být zřejmě nad jejich chápání, a následně do kamer a mikrofonů chválí Bednopána? Vždyť je to podívaná, která k lidstvu patří odpradávna a bude patřit navždy. Je to v lidské povaze, bohatě zásobené geny otroků a služebníků. Tak proč se kvůli tomu vzrušovat?
Například proto, že opravdoví lidé nemají rádi podvody. Nová vláda, která je stále v prenatálním stavu, dostala šanci vládnout jen proto, že slíbila změnu. Zatím skutečně nemá možnost ukázat, jak by to provedla v širším měřítku. Členové budoucí vlády se projevují pouze s bednou v pozadí. A chovají se přitom tak, že příslib změny vyznívá jako podvodný výsměch.
Ivan Bartoš s jeho pietním vztahem k Miloši Zemanovi se v tomto punktu zásadně neliší od Jana Hamáčka. Pavel Blažek s jeho neskrývanou záští k novinářům je klon Andreje Babiše a navíc tak ošoupaná stará vesta, že z ní čpí pot na sto honů. Fronta na bednu přitom vůbec není mistrovským dílem Miloše Zemana. Jen jako mnohokrát předtím osvědčil, že je vždy připraven válčit za použití všech prostředků, a když proti němu stojí opatrní rozumbradové, pravidelně vyhrává.
Starý a nemocný Zeman na hlavu poráží shluk mladších energických čekatelů na funkci. Nezbývá než ocenit jeho profesionalitu. Politik se pozná podle toho, jak ovládá své řemeslo. Zeman to umí dokonce i v dnešním stavu. Tým Petra Fialy, který promeškal chvíli pro uplatnění článku 66 Ústavy, mu ustoupil. Patrně v naději, že na konci tohoto martyria kývne Bednopán blahosklonně a oni budou konečně v úřadu.
Jenže chybí odpověď na zásadní otázku. Proč by najednou starý pes začal předvádět nové kousky, když má plnou misku žrádla, kterou mu uctivě doplňuje fronta na bednu?