Článek
Petr Fiala pak svou pozici rozvedl obšírněji než na pondělní tiskové konferenci lídrů pětikoalice. Je to solidní úvod do dnů příštích. Takže ano, v této chvíli vypadá Petr Fiala jako pán situace. Po vyřešení této otázky, která je důležitá pro jeho stoupence a je koneckonců legitimní, můžeme začít debatu o okolnostech.
Fiala od prvního okamžiku po volbách, které fakticky vyhrál, dává najevo, že hlavním sloganem jeho politického stylu má být slušnost, která podle něj není slabost. V duchu této slušnosti, přitom velmi nekonkrétně, líčí průběh svých jednání s prezidentem, která zničehonic nabrala úplně jiný směr než ten, který Zeman avizoval pouhé tři dny předtím.
Fialovo vysvětlení tohoto obratu již zaznělo: „Nakonec rozhodující bylo, že si pan prezident uvědomil to co já, že spor před Ústavním soudem, spor dvou institucí – prezidenta a vlády, dvou klíčových osob v politice – prezidenta a premiéra, není to, co by teď České republice prospívalo.“ A jakmile si to Zeman jako vnuknutím uvědomil, přičemž to dříve nevěděl, změnil názor a v zájmu České republiky uhnul. Načež mu Fiala za státnický postoj veřejně poděkoval. Jako když máte procítěně děkovat instalatérovi, že vám spravil záchod, přičemž to byla jeho povinnost.
Na vánoční příběh o tom, jak slušnost vítězí nad hulvátstvím proto, že se hulvát zastydí, najednou mu dojde, že je taky člověk, a v návalu pokání věnuje chudé stařence nadupanou motorku, to ujde. Na reálný politický příběh je to nevěrohodné. Obzvlášť když se neodehrává v exotických zemích a neúčastní se ho vzdálené bytosti, ale notoricky známý Miloš Zeman.
V pohádce by se mávnutím Fialova proutku mohl změnit a z čiré lidskosti začít sloužit České republice. V reálu musel být přitisknut ke zdi a musel se mu dát dostatečně ostrý nůž na krk, tedy něco, co by ho opravdu bolelo. To, že touto cestou Petr Fiala vykročil, si zasluhuje potlesk. To, že pro veřejnost stále předvádí slušnost, je jeho rozhodnutí. Vypadá to ovšem jako politická korektnost.