Článek
V této souvislosti bych však chtěl varovat před obecně rozšířenou a, dalo by se říci, populistickou iluzí, která vychází z názoru, že hlas lidu je hlasem božím a že to, co nespraví parlament, spraví občané. Proto bych chtěl varovat před nekritickým spoléháním na referendum.
Proč? To už každý bystrý čtenář/bystrá čtenářka v této chvíli samozřejmě ví a ti, kteří nedávali pozor, to poznají ihned, jakmile budu v citaci pokračovat: Třetina obyvatel této země je slabá duchem. Každý sedmý občan je debilní nebo dementní nebo alkoholik. Zhruba polovina obyvatel této země má podprůměrný intelekt. Proč se o tom dnes zmiňuji?
Pro oblast intelektově podprůměrnou, když pominu stavy patologické, jsou charakteristické některé rysy… Jestliže jedinec, který je v této intelektové kategorii, má nějakým způsobem rozumět světu, má-li se v něm nějak pohybovat a má-li ho nějak uchopit, musí si ho drasticky zjednodušit. Těmto lidem – je to tedy polovina národa – uniká ona složitá mnohotvárnost, komplementarita, mnohoznačnost světa a to, co z tohoto světa v jejich očích zbývá, se dá rozdělit na celkem jednoduché, většinou protipólné elementy. Někdy se tomu říká černobílé myšlení.
Pozorným čtenářům a čtenářkám je již jasné, že předchozí odstavce se musí dát do obrovitánských uvozovek. Jde o známý výrok Cyrila Höschla, který ovšem proslavil Miloš Zeman ve svém projevu ve Federálním shromáždění v roce 1992, kdy brojil proti referendu jako cvičišti pro intelektově podprůměrné občanstvo. Následně však pochopil, že tento stabilní společenský jev (míněno podprůměrné občanstvo) lze využít ve svůj prospěch a za pomoci různých triků včetně lží jej učinil nástrojem pro své zvolení na Pražský hrad a následné setrvání (už spíše v Lánech).
Koncem minulého týdne Miroslav Kalousek zdůvodnil své rozhodnutí nekandidovat na prezidenta takto: „Určitá část veřejnosti, a vůbec ne malá, bude chtít slyšet, že přichází jejich ochránce, který jim buď vrátí jejich bývalé životy, nebo jim vykompenzuje vyšší ceny energií… Obávám se, nebo spíš jsem skoro přesvědčen, že ten, kdo bude chtít vyhrát, bude muset rezignovat na realitu a slíbit 2,5 milionu lidí nesplnitelné.“
Jinými slovy nejméně polovina obyvatelstva sní o králi Miroslavovi na Hradě. Nikoli však o Kalouskovi. Ten kandidát, který bude chtít vyhrát, bude muset podvádět. Jinak neuspěje. Co byste ale chtěli od přímé volby ve společnosti, která překypuje politickými panici a pannami?