Článek
Indra odzrcadlil přiznávaný problém pozdního reálsocialismu: nebylo dost lidí na nic. Natož na funkce, které vyžadovaly aspoň základní chápání, co musí funkcionář dělat, aby prospěl společnosti.
Jako správný pamětník teď napíšu větu, která mě, když jsem byl mladý, děsně popuzovala: „A hned se mi tyto vzpomínky vybavily při sledování…“ Takže: Hned se mi tyto vzpomínky vybavily při sledování tragikomedie kolem jedné teplické oslavy.
A dál: neubránil jsem se jim při slovech teď už bývalého národního koordinátora pro očkování Zdeňka Blahuty: „Ještě, že opravdu zdravotní obtíže mám“, takže může prchnout z jeskyně hrůzy jménem ministerstvo zdravotnictví bez ztráty tváře. Totéž se mi stalo při souběžném oznámení rezignace náměstka ministra zdravotnictví Aleksiho Šeda, který nesouhlasí s tím, jak to na tom ministerstvu vedou.
Kdo se nám objevuje v záři reflektorů? Bývalý skvělý sportovec, který vlezl do politiky a není schopen odejít z výnosného místa. Obranný val mu dělají „zástupci sportovní veřejnosti“, kteří jako na povel prohlásili, že Milan Hnilička je cosi jako Kim Čong-un, prostě nenahraditelný. Dá to rozum, s novou postavou v této funkci bude třeba se nově dohadovat o penězích, které zástupcům sportovní veřejnosti na jejich oblasti přijdou od státu. A teď mi naskočilo, ani nevím proč, jméno Antonín Himl. Pamatuje si někdo, kdo to byl?
Pak je tady ministr zdravotnictví, jenž sice nebyl povýšen do tohoto křesla stejnou cestou jako někdejší ministryně obrany, kterou Andrej Babiš jednou potkal na chodbě, ale je čím dál víc tak účinným alergenem pro stále větší počet lidí, že brzy nebude moci s vlastní tváří chodit po ulicích. A policejní činovník, který kdysi byl dokonce celostátním policejním prezidentem, ale z tohoto postu vyletěl do regionu, kde se připojil k teplické prezentaci papalášství. Téměř všichni se vymlouvají jako malí Jardové, že oni nic, oni jen muzikanti.
Alexandr Mitrofanov
Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.
V roce 1989 došlo ke změně, ale kořeny předlistopadových jevů zůstaly a teď z nich raší nové výhonky. Bez vytrhání to nepůjde. Schopni jsou toho z potenciálních nástupců především Piráti. Mají jiné mouchy, které je nakonec budou trápit, ale snad by to nějaký čas nesmrdělo starou špínou, která je zažrána v povahách.