Článek
První ruský úder byl nejničivější, raketa zcela srovnala se zemí pětipodlažní dům v Časiv Jaru. Exploze byla tak silná, že z domu zůstaly jen desítky tun sutin, v nichž bylo na 48 obětí včetně devítiletého chlapce. Odezva však nebyla tak silná jako při útoku na centrum Vinnyjce, protože Časiv Jar na rozdíl od ní leží u frontové linie, těsně vedle Bachmutu, který se snaží Rusové dobýt.
Rakety Kalibr zasáhly v hlubokém týlu ležící Vinnycji po zničení velkého ruského skladu munice v Nové Kachovce. Zemřelo 24 lidí včetně čtyřleté dívky a dvou chlapců ve věku sedm a osm let. A když byl podruhé zasažen sklad munice v Kadijivce, dříve známé jako Stachanov, následoval raketový útok na Mykolajiv, kde byly zasaženy budovy dvou univerzit.
Podobné útoky žádnou taktickou ani strategickou výhodu nepřinášejí. Druhá světová válka a následné války v Koreji a Vietnamu jasně ukázaly, že bombardování nezlomí ochotu bránit se nebo dál bojovat a rozhodně nepřesvědčí Ukrajince, aby Rusy vítali. Z útočníka se stává brutální barbar, což si Západ uvědomoval, a proto se v Iráku a Afghánistánu snažil vyhýbat náletům, při nichž bylo velké riziko civilních obětí, i když se mu to ne vždy dařilo.
Podobné útoky se provádějí pouze v případě, kdy jde o naprosté zničení nepřítele, tedy o absolutní válku. Tento termín použil britský vojenský historik Max Hastings, když popisoval velkou vlasteneckou válku, kde obě strany, Sověti i Němci, chtěly protivníka zničit, jinak budou zničeny samy, a ničily veškerou infrastrukturu a zabíjely civilisty.
Sedmiletý Maksym šel s maminkou k doktorovi. Ruská raketa je zabila oba
Vést tímto způsobem válku na Ukrajině nedává smysl, i když je pro ruské velení nepříjemné, že Ukrajinci našli způsob, jak likvidovat ruské sklady munice. Ono je možná důležitější, že vypouštějí více raket, které zahltí ruskou protivzdušnou obranu, než pouze použití systému HIMARS.
Ať si Kreml říká, co chce, Kyjev žádnou skutečnou hrozbu pro Moskvu nepředstavuje. Přesto se chová, jako by tomu tak bylo, a dojem, že vede „absolutní válku“ či pokračuje po osmdesáti letech ve vedení velké vlastenecké, umocňuje i rétorika. Stále se opakuje, že Ukrajině vládne fašistický režim a klíčovou roli v něm hrají neonacisté. O vypjaté nenávisti v duchu druhé světové války, kdy platilo, že mrtvý Němec je dobrý Němec, svědčí i některé komentáře ruských čtenářů pod články, že při útoku na Vinnycju zemřeli civilisté. Není je třeba litovat, protože jsou to přisluhovači fašistů.
Rusko přitom v prvních dnech konfliktu zdůrazňovalo, že jeho cílem je zachránit Ukrajinu ze spárů “fašistické kyjevské vlády“. Když se však ukázalo, že Ukrajinci o takové osvobození nestojí a nevnímají se jako bytostní Rusové, kteří chtějí spočinout v pevném objetí Moskvy, a dokonce se mu tvrdě brání, začali kremelští propagandisté psát o nutnosti denacifikovat a převychovat celý národ, protože jed fašismu pronikl do celé společnosti, což potrvá do doby, než doroste nová generace.
Působí to jako projev uražené ješitnosti zhrzeného nápadníka, který dostal košem. Vytoužená partnerka odmítla obnovit svazek, který už jednou opustila, čemuž se nelze divit - nikomu se nechce zpátky do klece, zvláště když není ani zlatá. Pro malého mocného stárnoucího muže není nic horšího než být odmítnut, a tak se mstí. Takže se dá očekávat, že podobné útoky budou pokračovat.
Ukrajinské odmítnutí se nakonec stává pro Rusko skutečně ohrožující, protože ukazuje, že Kremlu je možné se postavit na odpor. A jeho satelity to určitě vnímají.