Článek
Jak jistě po více než dvouměsíční nákaze západní společnosti dobře víte, tento nový, ne zcela prozkoumaný typ viru má své velmi specifické vlastnosti, které způsobily všeobecnou paniku s výjimkou několika asijských zemí a Švédska. V porovnání s virem normální chřipky se šíří 3- až 4násobnou rychlostí a pouze masivní testování a izolace nakažených mohou ohnisko nákazy podstatně omezit.
Na něco takového nemohly být vlády připraveny a tam, kde se nacházela velká koncentrace lidí, zejména starších osob, vypukla epidemie se strašlivou silou (Lombardie, Madrid, Paříž, Londýn, New York) a útěk desetitisíců lidí z postiženého epicentra epidemii rozšířil na venkov.
Státy, jež nemají tak velkou metropolitní oblast a včas se od těch postižených izolovaly, byly zasaženy mnohonásobně méně. V přepočtu na milion obyvatel má Itálie 230 úmrtí, Španělsko 221, Francie 83. Ale Rakousko 18, Německo 13, Česko 4 a celá střední Evropa ještě méně, a to bez ohledu na testování a restrikce, jaké zavedly. Nápadný je rozdíl mezi masivním testováním a připraveností nemocnic na nápor nakažených v Německu a chaotickou opožděnou reakcí středoevropských zemí. A navzdory tomu jsme na tom čtyřikrát lépe.
Poslední tři dny vykazují grafy všech zemí pouze lineární růst, což zcela jistě znamená počátek konce. Epidemiologové a politici, kteří se nechali ovlivnit představou exponenciálního růstu, pomalu a neochotně přiznávají, že nákaza pravděpodobně nedosáhne ani normálního globálního počtu obětí běžné chřipky ročně (300 000 až 500 000). Dnes má Covid-19 na kontě 54 000 osob. Od samého počátku bylo známo, že koronavir až na nepatrné výjimky pouze o několik měsíců až jeden rok urychluje smrt přestárlých a těžce nemocných osob (70+).
Zajímavá je politika vůči pandemii ve Švédsku, kterou vede hlavní epidemiolog státu a denně vysvětluje na grafech, kdo na jakou závažnou nemoc s pouhou přítomností koronaviru zemřel, odmítá zastavit chod státu a společnosti.
Vzhledem k tomu, že vir neohrožuje většinu (průměr věku zemřelých v Lombardii je 79,5), a v situaci, kdy už je nakaženo 20 až 50 procent lidí, často bez příznaků, nemá masové testování žádný smysl, pouze by zbytečně mohlo občany vystrašit, jak dokazují hrátky s čísly v titulcích médií o počtech a procentech „nově nakažených” nebo o „výrazném skoku v počtu mrtvých, nejvyšším od vypuknutí nákazy” v Japonsku. Podíval jsem se na číslo, přibylo 13 a celkový součet od počátku činil 59 osob v zemi, která má 126 milionů obyvatel.
Alexander Tomský
Alexander Tomský je politolog, překladatel a pedagog. Dlouhá léta žil ve Velké Británii.
Po studiích pracoval jako politolog v ústavu Keston College, kde se specializoval na výzkum církve a státu, státního ateismu a náboženské opozice ve střední Evropě.
Po listopadové revoluci se vrátil zpět do Česka a věnoval se překladatelství a publicistice. Vedl nakladatelství Academia a nakladatelství Národního divadla, přednášel na New York University v Praze.
Byl členem strany Realisté, za kterou kandidoval jako jednička v Pardubickém kraji.
Vážení poslanci, dobře zvažte, má-li smysl prodloužit celonárodní karanténu a další umrtvení ekonomiky od 12. do 30. dubna. Každý den navíc znamená psychickou i materiální újmu a bankrot, nezaměstnanost je také velká sociální bolest, působí nemoci a někdy i sebevraždy, a přesto, že všechny důsledky nedokážeme vyhodnotit, měli bychom je vzít v úvahu. Světové hospodářské krizi se nevyhneme, o podporu už požádalo v Británii milion nezaměstnaných a v Americe za dva týdny stoupl počet lidí bez práce o 7 milionů. Obavy z pandemie se ukázaly přemrštěné, zdá se, že obavy z globální ekonomické krize přehnané nejsou.