Článek
I při všem shonu byly ovšem vždy symbolem Vánoc také trhy, na nichž šlo více než o shánění dárků o skutečnou konzumaci různých pochutin a typicky svařáku, což v romantických kulisách tužilo lidské vazby i lákalo početné turisty.
Letos stejně jako vloni se Vánoce odehrávají ve stínu covidu, což bohužel nepřekvapivě překvapilo jen naše vrchní plánovače opatření, omezení, zákazů a příkazů, smíšených s mírnou dávkou povolení.
Už typický pelmel toho, co se může a nemůže, tak vyústil v další spor, kterého se účastní velká část veřejnosti a také ministr zdravotnictví Adam Vojtěch s vládou na straně jedné a odbojní starostové a podnikatelé-trhovci na straně druhé.
V kostce shrnuto, jde o to, zdali je opravdu nebezpečí přenosu koronaviru na trzích pod širým nebem větší než v narvaném obchodním domě, zdali jsou větším nebezpečím lidé popíjející v kroužku u stolečku svařák než lidé popíjející v restauracích, kam sice mohou jen očkovaní, ale i ti, jak víme, virus přenášejí.
Vše se zhmotnilo do potměšilé rebelie, kdy někteří starostové a primátoři buď nechali trhy běžet coby rádoby kulturní akce či celoroční farmářské trhy, případně ministra zdravotnictví vyzvali ke zrušení zákazu. Jako pražský primátor Zdeněk Hřib.
Na jednu stranu teď prší obvinění z ohrožování společnosti a odmítání dodržovat platná nařízení, na druhou platí, že postup je v rámci pravidel legální.
Ruku na srdce, všichni víme, že ponechání otevření některých trhů je skutečně potměšilá partyzánština, jejíž cíl je jasný.
Dát vydělat a vydělat si, občanům místním i přespolním turistům umožnit vánoční trhové radovánky a případně utržit i nějaké ty politické body.
Před námi, zúčastněnými pozorovateli, je tak rébus, jak se k tomu všemu postavit. Jedna strana má nepochybně pravdu, že zákaz vánočních trhů nedává lidem moc smysl, protože nejvíc přenosů je podle panující shody v rodinách a na pracovištích.
Navíc když je počasí zlé, člověk si rozmyslí, jestli jít někam postávat se svařákem. A dodal bych známé, dějinami ověřené moudro, které se učí i na vysokých školách, že aby lidé nařízení dodržovali, musí jim rozumět, považovat je za účelné a potřebné.
Na druhou stranu mají svou pravdu také ti, kteří v duchu hesla ordnung musí být říkají, že co se jednou nařídilo, je nutno dodržovat.
Stejně jako ti, kteří opravdu upřímně věří, že každý moment, kdy nejsou lidé zalezlí doma nebo se neradují z obdržené vakcíny, je spouštěč ke katastrofě se spoustou mrtvých.
Jenže suma sumárum, v podstatě je buď zavřené vše, tedy naprostý lockdown, nebo není, a pak jsou všechno jen takové malé pokusy o velkou věc; zastavení koronaviru, ovšem způsobem, který se už zkoušel, ovšem neuspěl.
Nepomohl úplný lockdown, proti šíření nemoci nepomohly vakcíny, ale díky nim má alespoň více lidí slabší průběh.
Nejvíc smutné vlastně je, že vydávání dalších a dalších opatření bez ladu a skladu v úsilí zachraňovat mnoho lidí proti jejich vůli vede nejvíce k logickému chování.
Pojďme rychle na trhy, pojďme rychle do restaurace a hospody, pojďme rychle do fitka, pojďme rychle začít cokoliv, než nám to zakážou a zavřou.
Bez podpory veřejnosti není možné nic a evidentně podpora slábne o to víc, oč je situace kolem koronaviru delší. Proč zrovna konec vánočních trhů by měl zapříčinit konec šíření viru, je opravdu nepochopitelné.
A jak účast naznačuje, není to jasné více lidem. Oni by i starostové a primátoři poslechli, kdyby lidi nechodili, ale oni chodí, protože evidentně ohrožení nevnímají.