Článek
Katalánští separatisté jednostranným vyhlášením samostatnosti nic nezískají. Těžko je kdo uzná – většina zemí už dala najevo, že to neudělá. Prosperující Katalánsko stihne hospodářská krize, protože už nyní se odtamtud do Španělska stěhují mnohé významné firmy a další tím hrozí. Katalánci to bolestně pocítí.
Výhra to však není ani pro Španělsko. Odebráním autonomie a zavedením správy z Madridu si španělská ústřední vláda srdce Katalánců, jimž vadilo okleštění práv v roce 2010, rozhodně nezíská.
Budou mít pocit, že je Madrid dusí, a bude růst jejich touha po samostatnosti. Uplatnění článku 155 navíc znepokojí i další autonomní oblasti. Odbojní Baskové už dali najevo, že by rádi s Katalánci tlačili na změnu ústavy. Okamžité vítězství španělského premiéra Mariana Rajoye se tak může stát prohrou, protože se bude potýkat s více problémy a ten katalánský bude pořád doutnat.
Vina je na obou stranách, španělská vláda měla více naslouchat požadavkům Katalánců, jednat s nimi a neuplatňovat jen svou moc, byť podloženou ústavou. Pokud katalánský premiér Carles Puigdemont říkal, že Madrid nechce jednat a jen trestá, měl bohužel pro Španělsko pravdu.
Sám si však měl být lépe vědom toho, co dělá, i když je pravda, že byl pod tlakem ze všech stran a jeho manévry ukazovaly, že nemá situaci pod kontrolou. Když měnil rozhodnutí doslova z hodiny na hodinu, bylo patrné, že jen zoufale kličkuje. Jenomže se také snažil udržet na uzdě katalánské radikály, kteří chtěli samostatnost hned, aby byl prostor pro jednání. Španělská vláda si ale kladla takové podmínky, že vlastně nebylo o čem jednat. V Madridu naopak nechápali, že dlouhodobá jednání by nakonec vzepětí separatismu otupila a za cenu ústupků by se lépe udrželo Španělsko pohromadě. Tak daleko však Rajoy neviděl a nakonec svým tvrdým postojem donutil Puigdemonta k vyhlášení nezávislosti. Tomu už nic nezbývalo, když Katalánsku okleštili autonomii.
A pokud platí, že vše dopadne vždy nejhůře, tak neskončí jen El Clásico, ale můžeme se těšit na ozbrojenou vzpouru po vzoru baskické ETA. Některé radikální organizace jí už vyhrožovaly.
Selhala však i EU, která si dokáže dupnout na Maďary a Poláky, ale když šlo o Španělsko, podpořila vládu a dala najevo, že Katalánsko neuzná, a pokud se osamostatní, bude muset žádat o vstup do EU. Komisař EU pro rozpočet Günther Oettinger přitom v souvislosti s vývojem v Katalánsku varoval před možnou občanskou válkou v Katalánsku. Pokud by propukla, EU by selhala v tom základním, kvůli čemu vznikla – tím nebyl hospodářský rozvoj, ale udržení míru v Evropě.
Jenomže EU, která tak ráda prohlubuje integraci, najednou plně dbala zájmů národních států, které v jiných případech tak ráda omezuje.
Alex Švamberk
Novinář, spisovatel, hudebník, skladatel a performer, absolvent Strojní fakulty ČVUT v Praze. Nyní pracuje jako zahraniční redaktor serveru Novinky.cz. Specializuje se na válečné konflikty a oblasti Korejského poloostrova, Balkánu, ale i na Ukrajinu a Jižní Afriku. Dlouhá léta působil v médiích jako hudební recenzent, i nyní připravuje rozhovory se zahraničními umělci a píše kritiky na soudobou hudbu a nahrávky okrajových žánrů, jako je hard core, industriál a noise.