Článek
Dlouho se zdálo, že šlo jen o hlasy sýčků, i když Trumpova vláda byla chaotická a plná překvapivých zvratů, jako v případě KLDR, když se z malého „rakeťáka“ Kima stal div ne nejlepší přítel nebo když Trump, který se zpočátku obklopoval bývalými generály, začal nakonec stahovat vojáky ze Sýrie, Iráku i z Afghánistánu.
I když jeho heslem bylo udělat Ameriku opět velkou, oslabil ji jako málokdo dříve. Dělal to už od počátku, když v primárkách a nakonec i ve volební kampani využíval rozporů ve společnosti a sázel na hlasy nespokojených a těch, kteří se cítili odstrčení.
Jejich životy však výrazně zlepšit nedokázal, obnovit upadající těžký průmysl se mu nepodařilo navzdory celním bariérám. Hlavně ale neřešil rozpory ve společnosti a svými kroky je naopak prohluboval, když se nezastal černošských obětí policejního násilí a aktivisty, kteří je hájili, šmahem odsoudil, přičemž dlouho nechtěl zkritizovat členy ultrapravicových skupin.
Nejvíc ale USA oslabil, když odmítl uznat porážku ve volbách, ačkoli soudy naprostou většinu podnětů zamítly a přepočítávání hlasů nijak výsledky neovlivnilo. Trump sice získal 74 milionů hlasů, což by mu v jakýchkoliv jiných volbách zajistilo bezpečné vítězství, ale jeho rival Joe Biden jich dostal ještě o sedm milionů více. To však Trump odmítal připustit, porážku neunesl. Už tím oslabil pověst USA jako té nejdemokratičtější země. Těžko mohou působit jako maják demokracie a prosazovat ji ve světě, když dosluhující prezident odmítá uznat porážku ve volbách.
Tříkrálový útok Trumpových příznivců na Kapitol dílo dokonal. Když republikán George Bush přirovnal útok k dění v nějaké banánové republice, nebyl daleko od pravdy. Jenomže to nebyla fraška z nějaké chudé latinskoamerické země, kde puč střídá puč, ale záběry z Washingtonu. O demokracii v USA se už otřely Venezuela či Turecko.
V Kremlu se mohli popadat za břicho a v Pekingu si mohli mnout ruce. USA působily jako kolos na hliněných nohou, Trump neuznával porážku, podněcoval své příznivce k protestům a slabé policejní síly nebyly schopné uchránit Kapitol před jejich útokem. To není supervelmoc, které je třeba se obávat. Působí jako Řím před vyvrácením barbary. I v očích Tálibánu, s nímž USA jednají o konci války, ztratili Američané kredibilitu.
Čekat, že by Trump rezignoval, nejde, to mu není vlastní, i když by to v dané situaci bylo nejlepší. A čtrnáct dnů před koncem termínu ho Kongres nebude odvolávat, byť se takové výzvy objevily. Trump totiž oznámil, že moc 20. ledna předá Bidenovi, byť stále svou porážku neuznal.
Nástup nového prezidenta šmahem všechny problémy nevyřeší. Země je rozdělená a mnozí Trumpovi příznivci věří, že volby byl ukradené, protože nevěří mainstreamovým médiím, která Trump opakovaně označoval za lživá, šířící „fake news“, a místo toho si liboval v obskurních zdrojích. Vyznavači spikleneckých teorií nebudou Bidena považovat za svého prezidenta, ale za muže, který se dostal k moci podvodem. Situaci mu zkomplikuje i nezvládnutá pandemie koronaviru a s ní přicházející krize.
Zbavit se důsledků Trumpovy vlády nebude lehké. Hodně bude záležet na samotných republikánech, jestli se dokážou distancovat od Trumpa a Trumpova odkazu a oslabit moc mužů, kteří na něj vsadili, jako byl senátor Ted Cruz. Snadné to nebude, námitky proti výsledkům voleb v Pensylvánii mělo při zasedání 138 republikánů ze Sněmovny reprezentantů.
Čím víc se očistí republikáni od podobných osobností, tím lepší to bude. Možná by je k tomu mohla dovést aktuální ztráta většiny v Senátu, k níž přispěla i Trumpova umanutost. Jeho neochota přijmout výsledky voleb mobilizovala demokratické voliče v republikánské Georgii. Republikáni obhajovali dvě křesla a bývalo by jim stačilo udržet si jedno, jenže přišli o obě.
Konec Trumpovy éry ukazuje na nebezpečí silných populistických osobností, které se ohánějí líbivými hesly o vyčištění washingtonské bažiny, kde si jdou politici na ruku, a těží z nespokojenosti mas, která pro ně představuje výtah k moci. A to se netýká jen USA, kde jsou demokratické instituce docela silné a vyvážené – takže se dokázaly vyrovnat třeba s traumaty z atentátu na Kennedyho nebo z aféry Watergate.
Alex Švamberk
Novinář, spisovatel, hudebník, skladatel a performer, absolvent Strojní fakulty ČVUT v Praze. Nyní pracuje jako zahraniční redaktor serveru Novinky.cz. Specializuje se na válečné konflikty a oblasti Korejského poloostrova, Balkánu, ale i na Ukrajinu a Jižní Afriku. Dlouhá léta působil v médiích jako hudební recenzent, i nyní připravuje rozhovory se zahraničními umělci a píše kritiky na soudobou hudbu a nahrávky okrajových žánrů, jako je hard core, industriál a noise.
Zapomínat by se nemělo ani na ty, kteří zaslepeni bojem proti levici Trumpa na celém světě vítali jako div ne spasitele, ať už to bylo ve Slovinsku, nebo v Polsku. I u nás měl dost obdivovatelů jako zachránce té pravé Ameriky. Dokonce zazněly i hlasy, že po jeho porážce už nebude Amerika taková, jako byla, protože blokuje různé extrémní požadavky, aniž by si tito lidé uvědomili, že mnohé extrémní požadavky přicházely v reakci na Trumpovu politiku. Populismus je nebezpečný.