Článek
Už loni se ukazovalo, že Islámský stát není poražen, i když neovládá žádná území. Podnikl několik útoků na šíity v Bagdádu, ale hlavně upevňoval své pozice v řídce obydlených oblastech vrchoviny Hamrín na severovýchodě Iráku mezi Kirkúkem, Bajdží a Tikrítem i v údolí Eufratu při irácko- syrských hranicích. V prosinci na den ovládl vesnici Luhaiban na severu Iráku.
Jak Islámský stát posílil, se ukázalo v lednu, když jeho bojovníci zaútočili na přeplněnou věznici Sina'a v syrském městě Hasaka, aby odtamtud osvobodili své spolubojovníky. Stovkám vězňů se povedlo utéci. Mnoho se jich sice podařilo rychle chytit, ale boje s radikály, jejichž část se zabarikádovala v jedné z budov věznice, trvaly týden a kurdské milici musely pomáhat americké vrtulníky.
Ve věznici obsazené v Sýrii Islámským státem bojují i nezletilí
Likvidace Kurajšího přišla v pravou chvíli. Jeho smrt sice nebude znamenat konec Islámského státu, ale oslabí ho. Místo podnikání útoků si bude muset teroristická organizace najít nového šéfa a obnovit síť kurýrů, přes které ji bude řídit. Bude muset prověřit své lidi, protože právě mezi nimi mohl být zrádce.
Razie na dům obývaný Kurajším však současně ukázala, jaké riziko představuje syrská provincie Idlib, kterou ovládají odpůrci syrského prezidenta Bašára Asada. Kurajší žil jen 15 kilometrů od místa, kde byl v říjnu 2019 zlikvidován při podobné razii abú Bakr Bagdádí. A nemusel si vybudovat ani žádnou pevnost, žil v pronajatém domě a jeho žena chodila na místní súk nakupovat zeleninu. Podle listu The Guardian byli v posledních dvou letech v Idlibu zabiti nebo zadrženi nejméně čtyři vysocí představitelé Islámského státu.
Šéf Islámského státu se odpálil sám. Útok na něj si vyžádal mrtvé ženy a děti
V provincii totiž má silnou pozici skupina Hajját Tahrír aš-Šám, což je jen přejmenovaná Fronta an-Nusra napojená na Al-Káidu. Obě skupiny sice mezi sebou bojovaly o moc, ale animozita nebude tak velká, když právě v Idlibu nacházejí špičky IS bezpečná útočiště.
V Idlibu mohou radikálové dál klidně působit, protože je kryjí Turci. Na linii dotyku se syrskými vládními silami jsou milice Hajjat Tahrír aš-Šám, ovšem za nimi jsou početné jednotky Tureckem podporované Syrské národní armády. A právě Turecko tam vybudovalo řadu kontrolních stanovišť. Cílem je zabránit Asadovi ovládnout Idlib, což si nepřejí jak radikálové, kteří se tam uchýlili, tak Ankara, která se bojí další vlny uprchlíků. Ti tak zůstávají za hranicemi Turecka, ovšem cenou za to je, že se Idlib stal semeništěm terorismu.
Není možné, aby Turecko – členská země NATO – umožňovalo existenci enklávy, kde mohou působit teroristé. Islámský stát sice v posledních letech útočil jen v Sýrii a v Iráku, ale nelze zapomínat, že právě jeho příznivci páchali atentáty po celém světě. O situaci v oblasti svědčí to, že na území, které je de facto kontrolované Tureckem, musejí američtí vojáci likvidovat nebezpečného teroristu a ještě střelbou odpovídat na útok, který zřejmě provedli hlídkující bojovníci Hajját Tahrír aš-Šám.