KOMENTÁŘ: Rok 2021: velký reset, nebo rok utahování opasků? – Matěj Široký

Na situaci je nejhorší, že společenská a politická krize zatím nenabízí světlo na konci tunelu. Reálný plán na sjednocení společnosti je zatím v nedohlednu. Společenské i politické půtky a problémy mohou trvat roky nebo možná desetiletí. Co ale nepočká, je ekonomické řešení současné situace. Jakou cestou se svět vydá, aby znovu našel ekonomický růst?

Hlavním problémem celého dění je kontext, v jakém přišla koronakrize. Připomeňme si, že většina vyspělých ekonomik se dlouhodobě potýkala s problémem nastartování skutečného ekonomického růstu. I přes to, že se tyto ekonomiky nenacházely v recesi, jejich ekonomický růst byl malý. Po započtení inflace a hlavně nárůstu dluhu, který financoval právě ten nepatrný růst, docházíme k zjištění, že současný systém byl a je v dlouhodobé krizi. Do toho můžeme započíst problém stárnutí populace, který se projevuje palčivěji v dobách nízkého růstu.

Už před koronou mnoho ekonomů a myslitelů upozorňovalo na dlouhodobou neudržitelnost současného systému. Dnes se rýsují dvě hlavní alternativy řešení ekonomických problémů. Jaké to jsou?

První alternativou je možnost velkého resetu celého systému. Zhroucení systému by se vyřešilo nahrazením novou soustavou. Hlavním propagátorem tohoto řešení je Klaus Schwab, který napsal knihu s příznačným názvem „COVID-19 The Grand Reset“. Schwab je přední německý ekonom a inženýr, ale hlavně jeden z hlavních organizátorů každoročního setkání vlivných osobností na kongresu v Davosu. Nosnou myšlenkou velkého resetu je odpuštění dluhů. Svět se dokáže zbavit dluhů tak, že je jednoduše škrtne. Zbavení se břemena dluhu nám podle Schwaba umožní vybudovat ekologičtější, digitální a rovnější společnost.

Odpuštění dluhu bude možné samozřejmě jen tehdy, pokud s tím věřitelé budou souhlasit. A to se prozatím zdá jako hlavní kámen úrazu. Druhou obtíží je, že svět prozatím není u konce se zadlužováním. Nikdo neví, zda věřitelé budou ochotni půjčovat rok nebo dva. Ale i na příkladu ČR lze vidět, že stále existují země, které mají prostor pro větší zadlužení.

Nadějí, jak prosadit plán velkého resetu, je, že se současná situace ještě víc zhorší. Pouze kolaps současného systému donutí věřitele odstoupit od svých závazků. Řešení velkého resetu tedy je pravděpodobné, pokud se situace ještě víc zhorší. Tedy například další vlny pandemie, nebo pokud se ukáže, že vakcína nevyřeší ani tu současnou.

Druhou alternativu představil bývalý šéf Evropské centrální banky Mario Draghi. Ten vedl pracovní skupinu států G30, která si dala za cíl najít řešení současné situace. Základním předpokladem bylo, že masivní státní podpora skryla skutečný ekonomický rozsah krize. Abychom současný systém zachránili, budeme muset začít spořit a škrtat hlavně státní výdaje. Velmi zjednodušeně by se dalo říct, že celý svět bude čekat řecký scénář, pokud budeme chtít zachovat současný systém. Vlády celého světa budou donuceny omezit investice, což způsobí hlubokou sociální krizi.

Jakou cestou se svět vydá? Jedinou jistotou je, že ani oba myslitelé, Klaus Schwab a Mario Draghi, nevědí, který scénář je pravděpodobný a který se nakonec uskuteční. Vidíme jen, že se tato dvě řešení začínají profilovat a že celosvětové elity nejsou zajedno, co se řešení krize týče. Jak ukazuje situace v USA, dosáhnout společenského konsensu je skoro nemožné. Právě rozhodnutí pro jednu nebo druhou alternativu však takový konsens vyžaduje. Bez něj jsou obě alternativy pouze utopie.

Možná právě absence konsensu ale skýtá nadějí na možnou třetí cestu, kterou prozatím nikdo nepředstavil.