Článek
Nemalá část našeho národa jako by si prostě nechtěla některé oblíbené radovánky odepřít, ani když jde jim i těm, s nimiž přijdou do styku, o život. Když pominula první vlna epidemie, stala se tudíž zásadním politickým tématem otázka, zda budou moci Češi vyjet na svoji oblíbenou dovolenou do Chorvatska.
Statisíce našich spoluobčanů, kteří tam navzdory ještě stále existujícímu riziku nákazy zamířili (stejně jako politici, kteří dělali, co mohli, aby tuto každoroční kratochvíli milionů českých občanů umožnili), věděli, že vysoká koncentrace lidí v chorvatských letoviscích je riskantní pozvánkou pro nový koronavirus, který s nakaženými pak přicestuje zpět do země. Což se přesně stalo.
Premiér Babiš vysvětlil téměř úplné uvolnění vládních restrikcí v létě, k nimž patřila i možnost cestovat masově k Jaderskému moři, tím, že lidé mají už dost restrikcí. Politika „ode zdi ke zdi“, kdy v létě byla na rozdíl od jara najednou masová domácí i zahraniční turistika téměř zcela bez omezení, se ovšem, jak se dalo čekat, zemi nevyplatila.
Doma pro změnu padly v létě téměř všechny restrikce, které se týkaly organizovaní masových akcí, jako byly některé hudební festivaly. A nejen to, na rozdíl od sousedního Rakouska, které i v létě trvalo na nošení roušek v místech, kde se potkává více lidí, u nás se na nějakých „přehnaných“ restrikcích netrvalo.
Volebním výsledkům premiérova hnutí ANO v krajských volbách v říjnu tato benevolence příliš nepomohla, zato nedlouho po volbách se Česká republika vyšplhala na nejvyšší světové příčky v míře nákazy. Přišly nové restrikce, ale omezovat některé oblíbené radovánky se vláda ani pak neodvážila.
Byli jsme tak svědky toho, jak televizní stanice na jedné straně oznamují hrozivě rostoucí počty nakažených a nabízejí rozhovory s přetíženým personálem nemocnic, a na straně druhé zásobí veřejnost reportážemi ze zcela přeplněných horských středisek, kam mnozí odcestovali přeplněnými vlaky a autobusy. Zákaz ubytování v hotelích mnozí spoluobčané - rozhodnutí rekreovat se za každou cenu - obešli tím, že se i s celou rodinou vydali na „služební cesty“.
Nejnovějším hitem, dozvídáme se, bylo v poslední době cestování na Zanzibar, což je ostrov, který je nejen těžce postižen epidemií obecně, ale z kterého, zdá se, už první čeští turisté přivezli vysoce nakažlivou a na již získané protilátky jen omezeně reagující jihoafrickou variantu.
Vláda stejně jako v případě cestování do severní Itálie před rokem nebo cestování do Chorvatska v létě či zimních masových výletů občanstva na hory nijak nespěchala se zákazem. Cestování na Zanzibar a do podobných rizikových lokací zakázala teprve ode dneška. Nová varianta koronaviru tu už ale je, a ještě o ní hodně uslyšíme.
Tato liknavost je symbolem obecnějšího přístupu k epidemii. Už před několika týdny jsme mohli zavést tvrdý několikatýdenní lockdown, při němž by, lidově řečeno, nikdo z domova nevystrčil ani nos.
Místo toho se o něm diskutuje až teď, kdy se situace v nemocnicích blíží katastrofě, přičemž vláda dál váhá ohledně jeho přísnosti nejen z ekonomických důvodů, ale i proto, že se bojí říct jasně lidem, že v katastrofální situaci, v níž jsme, by jakékoliv radovánky měly na několik týdnů skončit. Více rozumu a odvahy než vláda nemá bohužel ani opozice.