Článek
Příkladem jsou dvě poslední výměny ministrů v Babišově vládě. Jak ministr dopravy Dan Ťok, tak ministryně průmyslu a obchodu Marta Nováková nebyli členy ANO, oba byli do vlády nominováni jako nestraničtí odborníci. Ťok se sice stal nakonec za ANO i poslancem, ale jeho politická role v hnutí byla slabá.
Rychle se ukázalo, že jak nedostatek politických zkušeností, tak slabé politické zázemí v hnutí ANO, mohou být problém. Nováková, která byla před vstupem do politiky úspěšnou podnikatelkou a manažerkou, nebyla v politické funkci, kterou vedení ministerstva především je, schopná domýšlet politické dopady svých některých prohlášení a akcí. Skončila nikoliv proto, že by samotné ministerstvo vedla špatně, ale proto, že si ji Babiš takříkajíc nemohl dovolit v její politické roli, neboť se chovala jako slon v porcelánu.
Ťok se ukázal být politicky o něco talentovanější, ale na ministerstvu, které se ocitá pod nejrůznějšími lobbistickými tlaky, a jehož selhání pocítí každý občan, který musí občas cestovat, se i v jeho případě ukázala být jeho jistá „nepolitičnost“ problémem. Ještě důležitější bylo, že když na některé projekty ministerstva dopravy upřel pozornost kvůli vlastním zájmům první místopředseda ANO Jaroslav Faltýnek, což je těžká politická váha, těžko mohl „odborník“ Ťok takovým tlakům čelit.
Problémem „nepolitičnosti“ ministrů z řad „odborníků“ též je, že neprošli politickým sítem, které by mohlo Babiše varovat, že něco nemusí být v pořádku s jejich minulostí, protože ani na známé odborníky nejsou v manažerských funkcích mimo politiku uplatňována stejná kritéria, pokud jde o bezúhonnost, jako na ministra. Relativně úspěšná ministryně pro místní rozvoj Klára Dostálová, která ve vládě též působí jako nestranička za hnutí ANO, je tak nyní, zatím jen nepřímo, spojena s policejním vyšetřováním nevýhodných smluv v agentuře CzechTourism z doby, kdy byla na ministerstvu náměstkyní.
Na konflikt mezi deklarovanou nepolitičností hnutí a reálnou politikou doplatila i nestranička Karla Šlechtová, která byla ministryní pro místní rozvoj za ANO v Sobotkově vládě a pak ministryní obrany v první Babišově vládě. Ambiciózní a sebevědomá Šlechtová nakonec doplatila na to, že se začala vymykat Babišově politické kontrole, přičemž neměla dostatečně silnou zpětnou vazbu od nejvyšších pater moci v ANO.
Potíže ale mohou nastat i v případě některých ministrů, kteří přišli do svých funkcí už jako členové ANO. Narychlo sestavené hnutí, kontrolované „shora“ Babišem a úzkým okruhem jeho nejbližších spolupracovníků (kteří spolu s ním přišli z Agrofertu), bylo příležitostí pro mnoho lidí, kteří v Babišovi viděli snadný výtah k moci a vlivu. Nespojovala je žádná politická ideologie. A v hnutí dodnes nefungují demokratické mechanismy, které by oddělovaly „zrno od plev“. V řadě radnic měst, v nichž zvítězilo ANO, tak proti sobě stanuly různé skupiny politiků hnutí, kteří se přeli o to, kdo z nich jsou ryzí „ANOisté“.
Zatímco v zatracovaných tradičních stranách je odznakem příslušnosti ke straně ztotožnění s jejím ideovým profilem, a není tudíž tolik podstatné, který demokraticky zvolený lídr zrovna stranu vede, v ANO je takovým „odznakem“ především míra loajality těch či oněch k Babišovi. To se ovšem ukázalo jako ne úplně vhodný model výběru „kádrů“ pro ministerské funkce. Fanatická oddanost Taťány Malé Babišovi nakonec při jejím výběru do funkce ministryně spravedlnosti zastínila kontroverzní stránky v její minulosti, které následně vedly k jejímu pádu.
Babiš nyní místo odcházejících ministrů jmenoval další dva odborníky — Karla Havlíčka na post ministra průmyslu a obchodu a Vladimíra Kremlíka na post ministra dopravy. Bude zajímavé sledovat, zda se tito odborníci (s marginální nebo žádnou politickou zkušeností a bez zázemí v hnutí ANO) osvědčí ve vysokých politických funkcích lépe než jejich předchůdci.
Jiří Pehe
Politický analytik a spisovatel. Zaměřuje se především na dění ve střední a východní Evropě.
Dva roky působil jako ředitel politického odboru Kanceláře prezidenta republiky Václava Havla.
V současnosti je ředitelem New York University v Praze a vede Pražský institut pro demokracii, ekonomii a kulturu Newyorské university (PIDEC).
Jisté je, že šéf ČSSD Jan Hamáček si počíná při práci s odborníky či málo známými politiky, z nichž udělal ministry, chytřeji než Babiš. Jak Janu Maláčovu, tak Tomáše Petříčka rychle „vytáhl“ do vedení ČSSD, což z obou udělalo v ČSSD silné politické hráče.