KOMENTÁŘ: Proč je zablokování Trumpa nedemokratické, špatné a tekuté zlo - Thomas Kulidakis

Argument, že se tak stalo, aby nedošlo k násilnostem, neobstojí. Pokud někdo vyzývá k násilnostem, ba dokonce ke svržení vlády, jsou proti tomu účinné nástroje, jak dotyčného potrestat. V případě amerického prezidenta platí, že může být odvolaný Kongresem. Může být také zbaven funkce kvůli ztrátě způsobilosti vykonávat svůj mandát. A následně může být podle patřičných zákonů i souzen.

Pokud se více či méně ozbrojený dav vrhne na státní instituce, opět existují patřičné nástroje. Represivními složkami, tedy policií a armádou – v případě USA národní gardou – počínaje, ústavou, soudy a zásahem zvenčí konče. Zásah nemusí být vždy silový, stačí neuznat dění a jeho výsledek. Spojené státy ale mají dost nástrojů, aby se s protiústavním a politickým násilím dokázaly vyrovnat samy. Svědčí o tom i výjimečný stav, který momentálně panuje v hlavním městě Washingtonu.

Jestliže někdo šíří nenávistné projevy, i na to pamatují zákony. U nás je například trestná  propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod občanů. Řeší se to ale na základě trestního zákoníku, tedy přichází ke slovu policie a soudní systém. Většinou se na to přijde tak, že dotyční provinilci veřejně vytrubují, co by neměli, pokud se nechtějí dostat do křížku s demokraticky přijatým zákonem.

Z hlediska praktického je zablokování Trumpa špatné z následujícího důvodu. Za prvé, může se přemístit jinam. On i jeho příznivci. Ne náhodou mezi nimi údajně získává na popularitě komunikační síť Telegram. Trump a jeho stoupenci se také mohou stáhnout do podzemí a konspirovat. Pokud by tedy měli pravdu ti, kteří se bojí ozbrojeného povstání, měli by být rádi, že je na „Trumpisty“ dobře vidět.

Nejpádnější argument proti zablokování je, že máme svobodu slova. U nás i v zámoří. Tato svoboda slova musí platit pro všechny bez rozdílů. Když ji někdo zneužije, pak ať mluví soudy, ať se prokáže vina na základě principu presumpce neviny v souladu se zákony. Momentální radost všech, kteří Trumpa nesnáší, je ale uplatňování dvojího metru a radost hloupě škodolibá. I největší zastánci liberalismu by si měli neustále opakovat větu: „Nesouhlasím s tím, co říkáte, ale budu do smrti bránit vaše právo to říkat.“ A je jedno, jestli ji opravdu řekl Voltaire, nebo jen jeho filozofii pádně a umně shrnula anglická autorka jeho životopisu Evelyn Beatrice Hallová.

Svobodu vyjadřování zaručuje ústava. Tedy podmínky určené státem. Twitter a Facebook jsou soukromé firmy a neměly by rozhodovat, co je a co není přípustné. Hlediskem politické filozofie řečeno: tím, že dané společnosti využily práva soukromníka zablokovat vyjádření občana, obzvláště veřejné osoby, jakou je americký prezident, narušují jeho právo dané státem. Stát je suverén, tedy ten, kdo může reagovat na případné nepravosti.

Politické násilí vyprovokované faktem prohraných voleb je samozřejmě špatné, ale opět, řeší se jinak než zákazem uveřejňovat názory. Alespoň v opravdové demokracii s nezadatelnými občanskými právy. Své pochybnosti nad zásahem soukromníků do práv jednotlivce a nahrazování role státu ostatně vyjádřila i významná politička, která rozhodně do Trumpova fanklubu nepatří. Německá kancléřka Merkelová.

Radost části společnosti nepřátelské k Trumpovi z jeho zablokování je směšná. Stejně jako kajícnost těch, kteří se k němu znali, chválili ho a najednou se k němu otáčí zády. Obecně je to ale také tekuté zlo. Rozhodnutí sociálních sítí je precedens. Radost ze zablokování cizího názorového účtu se může kdykoliv obrátit proti těm, kteří nyní slaví. Vždyť každý názor má protinázor. Právo na svobodu slova má patřit každému, padni komu padni.

Události kolem odchodu starého a nástupu nového prezidenta Spojených států amerických připomínají všechno, jen ne dobře fungující, zavedenou demokracii. Leckdo se očividně bojí slov a myšlenek více než zbraní hromadného ničení, neboť Trumpovi Twitter vzali, ale jaderný kufřík nechali.