Článek
Tlumočníci si vybrali stranu, se kterou to táhli, a věděli, že do jisté míry dávají všanc i svou budoucnost. Kdyby mezinárodní koalice vedená USA vyhrála, mohlo se jim i jejich potomkům dařit dobře. Kdyby prohrála, hrozilo jim to, co bylo jasné od začátku. Zatímco zahraniční síly odejdou, oni budou muset v zemi žít.
V případě každé války přitom platí, že poražení musí nést následky svých činů. Platilo to vždy. Je tedy zřejmé, že pokud bude Tálibán postupovat tak, jak postupuje, pomocníky zahraničních sil asi moc dobrý osud nečeká. Je přitom jedno, jak budeme nazývat odchod sil NATO, uspořádaný po rozhodnutí o odchodu USA.
Největší optimisté jej nazvou spořádaným, realisti poznamenají, že se prostě nedalo po dvou desetiletích bojovat do nekonečna, milovníci eufemismů promluví o nevýhře, jiní o prohře, prezident Zeman podle svých slov pokládá odchod za zbabělou kapitulaci a zradu.
Fakt je, že afghánská válka dala za pravdu těm, kteří už na začátku říkali, že země se dobýt prostě nedá, už jen kvůli jejímu členitému terénu. Nic nenasvědčuje tomu, že by se opakovala historie Vietnamu v tom smyslu, že vojenští stratégové USA tvrdili, že kdyby ještě chvíli měli šanci bojovat, vyhráli by, protože už zjistili, jak na to, orientují se a nepříteli dochází vše potřebné.
Někteří pamětníci by si mohli zazpívat spolu se Synkopy 61, že válka je vůl. Filozoficky a historicky vzdělaní by si mohli vzpomenout na politickou filozofii, s kořeny už v antickém Řecku, která označovala válku obrannou za jedinou válku oprávněnou a ze spravedlivých pohnutek vedenou. Fakticky vzato se za dvacet let nedosáhlo skoro nic. Rozhodně se nevyhrála válka s terorismem.
Vláda pomůže afghánským tlumočníkům
Rozhodnutí pomoci těm, kteří pomáhali České republice na místě, je správné. Už jen proto, že taková pomoc znalce místního prostředí a života je nedocenitelná, často rozhoduje o životě a smrti. Nejlepší ale bude pomoci rozumně. Tedy kromě nabídky zařízení živobytí v Česku nabídnout i jiné formy, například pomoc s přesídlením jinam a peníze do kapsy a hotovo, co jsme si, co jsme si.
Dotyční do toho asi nešli se záměrem stěhovat se do České republiky. Je naprosto pochopitelné, pokud by chtěli jít jinam, kde mají třeba blízké, příbuzné, přátelé, nebo se jim prostě tam chce, je nesmysl držet je u nás, pokud by zde být nechtěli. Tak o tom mluvil i premiér Babiš, který vysvětloval praktickou stránku věci poté, co ministr obrany Metnar správně pohovořil o nutnosti postarat se o pomocníky.
Ono totiž to má ještě jednu rovinu. Byť mezinárodní koalice válku rozhodně nevyhrála, pocit z celého počinu se může záchranou aspoň pár desítek lidí vylepšit z hlediska čistě humánního, tedy z hlediska lidského soucitu a solidarity a odpovědnosti. Bylo by prostě špatné ty lidi použít a pak jen tak odhodit.
Z hlediska bezpečnosti pár desítek lidí jistě nebude problém prověřit, kdyby se snad mezi nimi skrývalo nějaké to kukaččí vejce. A z hlediska migrace je třeba říci, že legální migrace je, byla a bude, takže to je také v pořádku. Nejsou to žádné hordy valící se přes hranice, ale spořádaný proces.
Takže ano, nabídnout budoucnost a ať si dotyční vyberou, zdali má být u nás nebo se základem do budoucna v jiné zemi, kam si předem pomohli už při prvním výběru strany konfliktu. Před dvaceti lety ale nikdo nevěděl jistě, co jsme ovšem tušili – že to dopadne neslavně. Tak aspoň ty tlumočníky a další podporu zachránit můžeme.