Článek
Jedním z nich u českých politiků je tvrzení, že dokážou srazit cenu nemovitostí. Nejde jen o problém lokální, ale přímo globální. Ačkoliv se političtí kandidáti často tváří sebejistě, jednoduše na něj nestačí.
Někteří bývalí nebo současní politici by sice mohli trh s nemovitostmi krátkodobě ovlivnit, pokud by se rozhodli rozprodávat své těžce vydřené majetky pod cenou. To se ale určitě nestane... Protože se však jedná o vážné téma, nechme žerty stranou, protože v budoucnu bude tato skutečnost rozdělovat společnost víc, než si dnes dokážeme připustit.
Panuje mýtus, že za vysokými cenami českých nemovitostí stojí zdlouhavé vyřizování stavebních povolení. Ano, získat povolení ke stavbě trvá opravdu dlouho. Rychlejší administrativní proces by výstavbu urychlil, jenže to by ještě automaticky nepřineslo snížení cen. V prvním momentě by to vedlo k urychlení výstavby, která by však zhruba po roce znovu spadla do stejného tempa, pouze
doba celého procesu by byla kratší. Nutně by to také neznamenalo, že by se stavělo lépe.
Víc staveb by při současném napjatém trhu práce způsobilo růst mezd ve stavebnictví a následně by vzrostla celková cena nemovitostí. I kdyby se ceny českých nemovitostí podařilo touto cestou podstatně snížit, dostaly by se do
hledáčku zahraničních investorů, kteří by zvýšili poptávku, a ceny by znovu stouply. Nehledě na to, že rostou i ve státech, kde je doba stavebního řízení kratší než u nás.
Za jejich vzestupem stojí dva faktory: strach z budoucnosti, který umocňuje inflace, a dlouhodobě nízké úrokové sazby. Za obavy lidí z budoucnosti jsou do velké míry zodpovědní politici. Celé řešení koronavirové krize ukázalo, že nemají ujasněné dlouhodobé koncepce a nastavené stabilní priority na základě pevných morálních zásad. Dnes převládá pouze zájem o aktuální dění. Vše se řeší na poslední chvilku a v závislosti na mediální pozornosti. Dlouhodobé cíle přitom unikají.
Většinu skutečných problémů však lze řešit pouze dlouhodobě a v delší časové perspektivě, než představuje čtyřleté volební období. Dění okolo koronaviru pouze posílilo přesvědčení občanů v neschopnost politiků řešit problémy efektivně. A pokud je špatné a neefektivní vedení, je logické, že lidé mají strach z budoucnosti.
Když se nevyplatí spořit a je výhodnější se zadlužit, pak se koupě jakékoliv
nemovitosti uskutečněná před pár lety rovná výhře v loterii. Není divu, že mají-li lidé možnost si nemovitost pořídit, snaží se tyto obavy vyřešit a porazit inflaci po svém. Nespoléhají se na politiky.
Poradit si se současnou inflací je velmi těžký a komplexní úkol a pro nás v podstatě neřešitelný, protože jsme ekonomicky, ale i měnově navázaní na euro.
S inflací souvisí i téma úrokových sazeb. Přestože monetární politika patří k jednomu z nejdůležitějších témat v dnešním světě, věnuje se jí velmi málo pozornosti a málokterý politik se jí zabývá.
V současnosti se ukazuje ještě hlubší a filozofičtější problém, jímž je samotná suverenita národního státu. Je iluzí si myslet, že můžeme mít vlastní monetární politiku nezávislou na Evropské centrální bance (ECB). Přestože se v ČNB strhla diskuze, zda zvýšit sazby o 0,25 %, anebo rovnou 0,5 %, ve skutečnosti takové malé zvýšení sazeb růst cen nezastaví.
Pokud hypotéka zdraží o víc než 1 %, lidi to neodradí od nákupu nemovitostí, jejichž ceny rostou tempem desítek procent ročně. Stejné je to s inflací. Tak malé zvednutí sazeb ji nezastaví. Daleko razantnější zvýšení by možná otřáslo trhem, ale k tomu nedojde, protože tím by se ČNB velmi odlišovala od ECB, která prozatím sazby nechává nulové. Čechům, kteří si mohou sjednat úvěr v eurech za nízké úroky, by tato situace prospěla.
Aby čeští politici mohli situaci reálně řešit, museli by ovlivnit ECB, a to se nestane.
ECB se naopak ke zvedání sazeb moc nemá. Ačkoliv její vedení na poslední schůzi oznámilo, že bude snižovat nákupy aktiv, jde jen o kosmetickou úpravu. Dokud se nezvednou úrokové sazby na euru nebo na dolaru, bude trh zaplavený hotovostí.
To má dva důsledky: růst cen akcií i nemovitostí. První z nich není až tak problematický. Akcie mít každý nemusíme, ovšem s byty je to jiné. Jejich ceny porostou dál, pokud se nezmění monetární politika na světové úrovni. Zanedlouho
tak vznikne nové dělení společnosti: na ty, kdo už byt mají, většinou zděděný, a ty, kteří si ho nebudou moci dovolit nikdy.