Článek
Pelosiová Tchaj-wan navštívila navzdory čínským varováním a hrozbám, že ohrozí čínsko-americké vztahy. Čína kvůli tomu vyslala blíž k ostrovu své lodě i letadla. Obává se, že její návštěva povzbudí snahy Tchaj-wanu vyhlásit nezávislost, což dosud neudělal, i když má vlastní vládu.
Pelosiová se však nenechala odradit a ukázala jasně, že Spojené státy nemíní ustupovat rostoucímu čínskému tlaku, kdy Peking buduje své základny v Jihočínském moři, na které si dál klade nároky navzdory rozhodnutí soudu v Haagu, jenž je označil – alespoň vůči Filipínám – za nepodložené. Její návštěva jasně ukázala, že USA nemíní ani v době války na Ukrajině opomíjet indopacifickou oblast, na kterou se soustředí od doby vlády prezidenta Baracka Obamy.
Je to důležitý vzkaz pro Peking, aby se nepokusil využít situace a nechtěl napodobit Rusko a zaútočit na Tchaj-wan. Návštěva vyvrátila mylné představy, že USA budou mít jiné starosti a nebudou mít čas, sílu ani odvahu působit ve více oblastech.
USA rozšíří spolupráci s Tchaj-wanem, Čína zuří
A pro Čínu to přichází ve velmi nepříjemné době, kdy se připravuje 20. sjezd Komunistické strany Číny, na kterém by chtěl získat prezident Si Ťin-pching potřetí post generálního tajemníka, což se od dob Mao Ce-tunga nestalo. Byť návštěva Pelosiové nebyla vedena jako oficiální s požehnáním Bílého domu, je to další problém pro čínského prezidenta, který už musí řešit zpomalující ekonomiku a realitní bublinu.
Ukazuje se, že Spojené státy nejsou v limbu a nekončí u dotažení boje proti islámskému terorismu, když se podařilo zabít současného šéfa Al-Káidy, ale sledují všechny oblasti krizí a snaží se v nich angažovat.
Jde však i o vzkaz Moskvě, že její představy o konci americké hegemonie, navzdory jejímu oslabování v posledních letech, jsou pouhými sny. USA ukázaly, že se s nimi musí počítat. Návštěva není onou poníženou, jako v případě cesty Joea Bidena do Saúdské Arábie.
Samozřejmě že tu jsou i negativa. Jde o další eskalaci napětí v oblasti a další krok k návratu do dob studené války. Peking i Moskvu navíc mohou dále sblížit jejich společné protiamerické postoje a padá plán na oslabení rusko-čínských vazeb. Čína může být ochotnější pomáhat Rusku třeba v obcházení sankcí, což zatím otevřeně nedělá.
Podobný krok může mít i negativní dopad na ekonomiku v době rostoucí inflace a může znamenat i onen osudový krok blíž k válce. Ustupovat tlaku a hrozbám Číny však nejde, protože ráda využívá každé slabosti, aby prosadila své dlouhodobé mocenské plány.