Článek
Protože tak jako tenkrát, už dlouho narůstá společenský neklid a rozkol společnosti je zapotřebí vyřešit. Někdo musí vyhrát a někdo prohrát. I současný spor mezi Brity má svou ekonomickou stránku, je ale podstatně hlubší, více než polovina občanů přestala důvěřovat své národní elitě, kroutí hlavou nad diktátem politkorektnosti podpíraným bruselskou legislativou a nabyla pocit, že není koho volit. Teprve dnes má možnost něco změnit. Naplno se odmítnutí celé politické reprezentace projevilo v referendu o brexitu v červnu 2016 a následnou neschopností většiny establishmentu prohru přijmout.
Ačkoli si to většina voličů zřejmě neuvědomuje, tyto chmurné zimní volby jsou revoluční, lépe řečeno kontrarevoluční. Obě hlavní strany odmítají dosavadní ekonomický konsensus. Labouristé nabízejí masivní socialistický program zestátňování a porcování „národního bohatství” ve prospěch dělnické třídy, respektive té chudší části obyvatel, kterou ztratili příklonem k městským liberálům. Ti druzí také opustili tradiční opatrnou fiskální politiku nízkých daní a relativně neregulovaného trhu a hodlají kapitalisticky pomáhat chudším na severu masivními investicemi do zanedbané infrastruktury a zákazem konkurenční nekvalifikované imigrace.
Ve Velké Británii odstartovaly předčasné volby
Ale za sporem o hospodářskou politiku nebo politickými úplatky se skrývá to, oč jde především. O osvobození z integračního byrokratismu a nadvlády Evropské unie. O cestu k nezávislosti a formulaci vlastní politiky. Psychologická revoluční logika brexitu, ať už další vyjednávání o obchodních podmínkách trhu s EU dopadne jakkoli, je neúprosná. Británie se časem posune k větší samostatnosti. Ti, co určovali veřejný diskurz - velký byznys, univerzity a média, a svou autoritu opírali o nadnárodní legislativu EU, dnes prohráli a ti, co svou legitimitu získali příklonem k národu a většinovému rozhodnutí, demokraticky zvítězili. Většina občanů se vydá na novou cestu, nesmiřitelní zastánci starého režimu odejdou do vnitřního exilu.
I když to tak dnes nevypadá, vážné psychologické důsledky bude mít odchod Británie z EU i pro integrační vizi Unie. Doposud bylo možné antiunijní volby ignorovat nebo zadusit tak jako v Řecku a Itálii. Unionisté doufali, že politický chaos britský plebiscit nakonec zruší. Nestalo se, vznikla jednotná vláda. Dnes jsou sice kontinentální federalisté na koni, euroskepsi zatlačili do podzemí a evropská média masivně karikují anglický boj za nezávislost, ale všeho do času. Prestiž ze ztráty tak velké země s globálním dosahem nahradit nelze. Brexit může být počátkem nové Evropy suverénních národních států.
Alexander Tomský
Alexander Tomský je politolog, překladatel a pedagog. Dlouhá léta žil ve Velké Británii.
Po studiích pracoval jako politolog v ústavu Keston College, kde se specializoval na výzkum církve a státu, státního ateismu a náboženské opozice ve střední Evropě.
Po listopadové revoluci se vrátil zpět do Česka a věnoval se překladatelství a publicistice. Vedl nakladatelství Academia a nakladatelství Národního divadla, přednášel na New York University v Praze.
Byl členem strany Realisté, za kterou kandidoval jako jednička v Pardubickém kraji.
Vítězství Borise Johnsona je téměř jisté, udržel si svůj počáteční desetiprocentní náskok a odrazil útok ze strany nacionální Strany pro brexit. Levice je naproti tomu rozštěpená a Jeremyho Corbyna - antisemitu, podporovatele teroristů, obdivovatele Kuby a Venezuely, nemluvě o jeho extrémním hospodářském programu státního poručnictví, umírnění liberálové volit nemohou. A vítěz bere vše.