Hlavní obsah

KOMENTÁŘ: Neviditelnou rukou trhu, Green Dealem, povolenkami a výmluvami na Rusko v zimě nezatopíme

Zima venku, zima vevnitř. Tak v nejhorším případě může dopadnout pokračování energetické krize v Evropské unii. Nová a nová maxima na trhu s energiemi aktuálně dokreslila rekordní cena plynu, s níž zamávala zpráva, že plynovodem Jamal z Ruska proudí vzácné suroviny méně.

Foto: Jan Handrejch, Právo

Thomas Kulidakis

Článek

Než se situace vyjasnila, zaúřadovala neviditelná ruka trhu, která má ovšem naprosto viditelná těla a zcela zřejmé mozky. Čistou spekulací se cena vyhnala na virtuální burze v Nizozemsku nahoru, aby se pak zjistilo, že Polsko, přes které vzácná surovina z Ruska proudí, problémy nezaznamenalo. V podstatě se tak potvrdilo tvrzení ruského Gazpromu, že dohodnuté závazky plní.

Poučení v případě plynu, stejně jako například elektrické energie, zní, že to moudří unijní politici ruku v ruce s politiky národními s liberalizací trhů s energiemi přehnali.

Je naprosto nepřijatelné, aby státní regulátoři tváří v tvář lidem, jejichž peněženky pláčou nad zvyšujícími se účty, jen bezmocně krčili rameny, že nemají pravomoci. Energetická soustava, stejně jako zdroje energie, jsou strategické, každý stát si je musí jako v bavlnce hýčkat a trh prostě více či méně, regulovat.

S tím souvisí také geopolitika, což je vyšší dívčí politiky obecné. Plynovod Jamal, který spekulanty motivoval k zamávání s cenou plynu, je spíše podružný. Do západní Evropy, hlavního to odbytiště ruského plynného zlata, proudí plyn –  především skrze Nord Stream – zatím spolehlivě. Zatímco se totiž leckdo zabývá otázkou Nord Streamu 2 a jeho geopolitickými dopady, zdali to může, nebo nemůže být klacek pro Rusko a zdali je správné, že obchází Ukrajinu a Polsko, zapomíná se, že logicky, když je Nord Stream 2, musí být i jeho předchůdce.

Dodávky ruského plynu do Německa plynovodem Jamal se zastavily, cena atakuje rekord

Ekonomika

Nord Stream 1 byl spuštěn před deseti lety a jeho trasu v podstatě kopíruje Nord Stream 2, jehož cílem je hlavně zdvojnásobit stávající dodávky plynu. V roce 2011 ovšem panovala jiná mezinárodní atmosféra, vše směřovalo k vyjednání obnovení dohody o povšechných vztazích EU a Ruska (dohoda o partnerství a spolupráci – PCA), takže byli všichni spokojeni. Od té doby se ledacos změnilo, vztahy se vyhrotily, Ukrajina coby nárazníková země zdůrazňuje svůj význam, Polsko tradičně s Ruskem dobré vztahy nemá, a tak se začalo zase budovat. Kromě Nord Streamu 2 máme ještě dva TurkStreamy.

Poučení je následující. Pravda je, že Rusko potřebuje prodávat, stejně jako zbytek Evropy kupovat. Krize s cenami ukázala, že jsou na tom momentálně lépe neunijní evropské státy, například na Balkáně, které mají dlouhodobé kontrakty a mohou si také regulovat, jak chtějí.

Jestřábi nejen u nás se ovšem mýlí v tvrzení, že kupující je vždy v silnější pozici než prodávající. V tomto případě má Rusko možnost dodávat i jinam, třeba do věčně lačné Číny, jako to udělalo v případě unijních sankcí v minulosti. Čína je skutečný konkurent Západu a Ruska, tudíž je lepší mít ruské zdroje na své straně. Ovšem ne politicky, ale prostě jako kšeft. Vy nám plyn, my vám peníze v rámci dlouhodobého kontraktu a jsme si kvit. Geopoliticky je určitě chyba vhánět ruské zdroje Číně do plachet.

Proč Gazprom neposílá Jamalem plyn do Evropy? Rusko za to tentokrát nemůže

Ekonomika

Další věc je Green Deal, s ním související povolenky apod. Za prvé čistá energie je mimo jiné energie jaderná, a ne že ne. Ostatně i Evropská komise se podle kuloárů chystá jádro zařadit mezi čisté zdroje. Když jsem byl naposledy svědkem debat v Bruselu, i skuteční propagátoři květinové představy soběstačných vesnic s panely a větrníky uznali, že minimálně na přechod je možné jádro použít. Nedávno se ukázalo, že když si Švédi odstavili jadernou elektrárnu, neměli najednou vloni v únoru dost energie a lidé slyšeli výzvy, ať šetří třeba tak, že nebudou luxovat.

Povolenky jako takové jsou opravdu svého druhu akciový produkt nahrávající spekulantům. Poučení tedy zní, že nutit společnosti k technologiím ouředním příkazem a finančními náklady je sebedestruktivní zhůvěřilost. Rozhodnutí politická musí odpovídat stavu technologického vývoje. Ostatně, jak je to s CO2 v Evropě, hezky udává tato mapka.

Související témata:

Výběr článků

Načítám