Článek
První věc, která může v takovém případě zcela oprávněně lidskou duši i mozkovnu napadnout, je, že se neměří všem stejným metrem. Což by se v případě společenství, kde má v konečném důsledku v radě členských států každý jeden hlas, měřit mělo.
Také by to tak mělo být ve společenství, které vzývá právní stát. Základem dobře fungujícího práva totiž je, že se každému měří stejně. Historickou a praxí ověřenou zkušenost najdeme zdramatizovanou v nejednom filmovém trháku, kdy osvícený panovník dramaticky deklamuje, že zákon platí v první řadě pro něj, neboť nikdo není nad zákonem. Tudíž, měří se všem stejně.
U každého problému se ale sluší podívat se i na další stránky věci, hlouběji se zamyslet a dát šanci vysvětlení, které nepřichází na mysl na první dobrou. Pravda je, že Evropská komise stávající je odlišná od té předchozí, takže se na stavbu plotů proti nelegální migraci může dívat odlišně. Pokud by ale toto bylo pravdou, pak by bez rozpaků členskému státu část výstavby zafinancovala.
Litva plánuje hraniční plot proti migrantům. Dobrý nápad, zní z Evropské komise
Jestli tedy Evropská komise peníze v případě stavby plotu pošle, pak je to jiná. Jak se říká, jen blbec nemění své názory, kteréžto rčení u nás zpopularizoval prezident Miloš Zeman. Zatím to vypadá, že peníze nepošle, tak uvidíme. Nejde ale jen o plot a Litvu. Lotyšsko se rozhodlo vyhlásit kvůli nelegální migraci nouzový stav a tamní pohraničníci, stejně jako další složky, mohou použít i sílu, stejně, jako je tomu v případě Litvy. Překlad eufemismu do lidské řeči není potřeba, protože je asi zřejmé, co použití síly znamená.
Opětovný pocit dvojího metru je namístě, protože za údajné násilí vůči nelegálním migrantům bylo v minulých letech popotahované Chorvatsko. Na jeho území se pokoušeli a pokouší dostat běženci do Evropské unie hlavně ze sousední Bosny a Hercegoviny. A opět, co u jednoho vadilo, byť neprokázané, mělo by vadit i u druhého, který se předem přiznal. Naprosto špatné by bylo, kdyby to nevadilo a oči se mhouřily, až by byly zavřené, jen proto, že v jednom případě jde o Bělorusko, v ostatních nikoliv.
Lukašenko narazil i u Lotyšska. Vyhlásilo nouzový stav a migranty mu vrací zpět
Mimochodem, je zajímavé, jak se podařilo Bruselu přitlačit Irák ke spolupráci a rušení letů a přebírání lidí zpět, když předtím se to šest let rozhodně nedařilo. K tomu všemu přidejme dopis šesti členských států Evropské komisi, podle nichž se mají vracet Afghánci do Afghánistánu, byť to vypadá, že tam brzy bude slavit opětovné vítězství hnutí Tálibán. V šestici nechybí ani země, které v minulosti mistrovaly v solidaritě nejen Českou republiku, typu Belgie, Nizozemsko a Německo.
To vše jistě může být projev změny přístupu, protože po naštvání lidí přírodními katastrofami a covidem si rozhodně moc států nepřeje přidat ještě nelegální migraci. Ta je samozřejmě špatná z principu, neboť je nelegální. Mezi nelegálními migranty nejsou ovšem jen samí lidé zralí na kriminál, ale i skutečně potřební, ženy a děti. Tudíž je tragické, že reforma azylové politiky stále nikde, nástroj legální cesty, umožňující, aby státy nemusely řešit nelegální migraci, migranti riskovat životy a nečlenské státy Unie tlačit na státy unijní, není. Zbyl jen nepříjemný odér dvojího metru. Bohužel nikoliv poprvé a asi ani naposled.
Šest zemí EU chce pokračovat v deportacích Afghánců navzdory bojům
Když se na to podíváme ještě ideově, tak naprosto směšně zapůsobí, když minulé aktivity vadily lidem, kteří měli k migrantům vstřícný vztah, zatímco teď jim vadit nebudou, protože sice mají k migrantům vstřícný vztah, ale ti samí zpravidla nemají vstřícný vztah k Bělorusku. Aby bylo jasno, smyslem tohoto komentáře není hájit kohokoliv a cokoliv jiného než princip padni komu padni. Bez jeho důsledného dodržování se totiž nedostaneme nikdy nikam jinam než do míst, kam nechceme.