Článek
Přitom původně mluvila dobře. Správně připomněla, že k vysídlení Němců došlo v důsledku nacistických zločinů. Kdyby nebylo nacismu a války, odsouvat by se nikdo nemusel. Ale původní příčina začala už mnohem dříve. Heslo „Heim ins Reich!“ neboli „Domů do Říše!“ sudetští Němci provolávali už od dvacátých let.
Politik bez podpory svých stoupenců je jako studna bez vody. Zbytečný, vyschlý, nikdo o něj se záměrem užitku ani nezavadí.
Kdyby je tehdy náš větší a mocnější soused nevyužíval jako svou pátou kolonu, vystupující proti zemi, pro jejíž dobro měli pracovat, nemuselo se jim pak jejich přání splnit, když už o to nestáli. A svalovat všechno na jejich vůdce Konrada Henleina rozhodně nelze. Politik bez podpory svých stoupenců je jako studna bez vody. Zbytečný, vyschlý, nikdo o něj se záměrem užitku ani nezavadí.
Samozřejmě to neznamená, že by po válce bylo všechno v pořádku. Zločiny fáze takzvaného „divokého odsunu“ rozhodně byly vrcholem odpornosti. Stejně jako činnost různých vykuků, kteří měli máslo na hlavě kvůli svým činům v době okupace. A tak se pokoušeli co možná nejvíce očistit svůj štít přehnanou aktivitou, případně likvidací nepohodlných svědků.
ČTĚTE TAKÉ
A i poté docházelo k excesům. Dodnes žijí pamětníci, kteří o tom dokážou jasně pohovořit. Osobně jsem v bývalých Sudetech strávil hodně času, takže vím, o čem mluvím.
Ale právě proto v roce 1997 vznikla česko-německá deklarace, upravující tuto otázku. Jejím smyslem je vyrovnat se s minulostí a nejitřit staré rány. Protože teď už žijeme ve dvacátém prvním století a poučení z minulosti je zřejmé. Měli bychom se snažit o vzájemnou mírovou spolupráci, aby se dřívější chyby neopakovaly.
Názor ve středu pronesený kancléřkou Merkelovou je běžný. Opakuje se pořád, což potvrdí krajané v Německu žijící
V deklaraci se také píše, že obě strany si mohou zachovat svůj vlastní pohled na dějiny. Což se v Německu projevuje tak, že názor ve středu pronesený kancléřkou Merkelovou je běžný. Opakuje se pořád, což potvrdí krajané v Německu žijící. A také bývalí i současní členové našeho diplomatického sboru. Někteří i oficiálně.
Jenže přece jen jsou určité dějinné události, přes které nejede vlak. Dejme tomu, že jsme tak nějak taktně Němcům trošku prominuli a přijali je zpět mezi civilizované národy. Že víme, že od nich nevzešel jen nacismus, ale také třeba Goethe.
Na druhou stranu, takové prominutí je možné jen do té doby, dokud se budou Němci za děsivé zločiny nacismu stydět. A pokorně se vše snažit odčinit minimálně několik dalších desetiletí, nejlépe ale navždy. Kancléřka Merkelová totiž opravdu nemá pravdu, že neexistovaly politické a morální důvody provinilé Němce vysídlit.
Existovaly. Ale její názor je jemnější, než mají třeba stoupenci a členové německé Alternativy pro Německo.
Německo má být evropské, a ne Evropa německá
Poslanci AfD nedávno drze v německém parlamentu chtěli, aby německá vláda žádala za odsun odškodnění. Naštěstí neúspěšně. Alexander Gauland, jeden ze dvou jejích předsedů, zase nedávno nacismus zlehčoval jako bezvýznamnou epizodu. [celá zpráva] A to je varující.
Thomas Kulidakis
Vystudoval politologii a mezinárodní vztahy na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Absolvoval také studium politologie a řečtiny na univerzitách v Řecku.
V komentářích se zaměřuje nejen na českou domácí politiku, Evropskou unii a oblast Balkánu.
Působí jako komentátor Českého rozhlasu Plus a publikuje v odborném tisku. V minulosti spolupracoval na mezinárodních vědeckých projektech Univerzity Karlovy v Praze a byl odborným konzultantem u některých dokumentů.
Proto až budou chtít zase Němci jiné mistrovat, jak se mají chovat v jakékoliv oblasti ekonomiky, migrace nebo jakékoli jiné, jejich partneři by jim měli dát najevo, jaké je žádoucí uspořádání v Evropě. A to, že Německo má být evropské, a ne Evropa německá. Ostatně psal jsem o tom už dříve zde. Všem dohromady ani Němci nemohou vzdorovat. To už z historie vědí.