Článek
Starosta Prahy 6 původně tvrdil, že sochu je třeba z veřejného prostranství odstranit, aby byla chráněna před opakovanými útoky vandalů. Zde máme první nedorozumění. Pokud by byla radnice skutečně vedena starostí o ochranu sochy, pak by si přece Ondřej Kolář při jejím odstraňování netropil posměšky a nevtipkoval, že jí chyběla rouška.
Pokud by pan starosta věřil svým vlastním slovům, musel by za „spodinu“ označovat vandaly, kteří sochu opakovaně poškozovali. On však tuto urážku adresoval těm, kteří chtěli – stejně jako se o to údajně snaží on sám – památník před vandaly chránit. Když chce člověk fixlovat, měl by si pamatovat, jakou kartou hraje.
Pak tady máme nedorozumění ohledně dopisu, který zaslal ruský ministr obrany svému českému protějšku Lubomíru Metnarovi. V dopise mu připomíná, kolik desítek tisíc vojáků zahynulo při osvobozování naší země od nacistů. Ohrazuje se proti tomu, že pomník byl odstraněn v předvečer 75. výročí vítězství nad fašismem. V závěru píše, že ruská strana je připravena hradit všechny náklady spojené s převozem sochy do Ruska.
Odpověď mluvčího ministerstva obrany ČR je zase nedorozuměním. Úředník ministerstva informuje, že socha je majetkem Prahy 6, takže Česká republika nemůže naprosto nic v té věci udělat. Ruská strana však svým dopisem sledovala něco jiného. Chtěla vědět, zda se Česká republika hodlá podílet na pokusech o revizi výsledků druhé světové války, kterých jsme poslední dobou až nápadně často svědky.
Jako velmistr nedorozumění se projevil ministr zahraničí Tomáš Petříček. Ve svém prohlášení Rusy poučuje, že v Rudé armádě bojovali také Ukrajinci, Bělorusové a další národy. Přitom ruská strana ani okamžik netvrdila něco jiného. Po tomto poučení náš ministr zahraničí ujišťuje, že Česká republika si váží všech obětí vojáků Rudé armády.
Jsme patrně jediná země na světě, která projevuje hlubokou úctu padlým vojákům tím, že odstraňuje pomník jejich velitele. Je to ještě vůbec nedorozumění?
Autor je sociolog